Věž zeleného anděla 2

Pokud jste milovníky klasické "moderní" fantasy a zároveň třeba rádi jezdíte vlakem, pak si představte, že je Williams strojvedoucí, který vás vezme na dlouhou projížďku neznámou zemí, tratí, po které jste ještě nejeli. Je to zkušený mašinfíra, takže se nemusíte bát, že by vás v pořádku do cíle nedovezl. A ani toho, že by po cestě nebylo na co koukat a co prožívat. Budete dýchat vzduch hor i nížin, cítit vůni lesů i bažin. Uvidíte města, hrady, jezera, moře, netvory i tvory. Prostě vše jak má být putujete-li fantastickou zemí. Ovšem, jak už to tak při jízdě vlakem bývá, občas tempo zpomalí, občas se dlouho pomalu projíždí průmyslovou zónou, nebo jednotvárnými poli, občas se čeká na protijedoucí stroj. Někdy k vám přistoupí lidé zajímaví, někdy méně. Ale to k cestě patří. Myslím si, že Williamsova trilogie ještě dlouho nezapadá prachem a bude si nacházet své čtenáře a obdivovatele. Což je více než v pořádku, protože bereme-li v potaz, že fantasy v hlavní své čtenářské skupině náleží dospívajícím a mladým lidem, pak toto je rozhodně ten typ literatury, jejíž četba (narozdíl od mnoha jiné fantasy) jim má co dát.

Po necelých třech tisících stranách, kdy jsem společně s hlavními postavami prodělal "Tour de Východní Ard" a procestoval celou mapu, absolvoval snad všechna myslitelná dobrodružství a dozvěděl se do nejmenších detailů o životě hrdinů vše s výjimkou jejich vylučovacích návyků, nejsem s to říci, jestli to úsilí stálo za mou energii a můj čas. Williams je bezesporu vynikající řemeslník a slovem vládne. Dalším plusem je skutečnost, že píše o lidech s reálnými vlastnostmi, nikoli o panácích ve fantasy kulisách. Celá trilogie se však neskutečně vleče a je zde nadbytečně mnoho peripetií, které v posledku nehrají moc žádnou roli. Ještě v polovině poslední knihy jsem si říkal, kdy už se začne dít něco podstatnějšího, a téměř jsem ztratil zájem knihu dočíst. To by se asi nemělo dít. Spoustu věcí, postav, dějů zůstává naznačeno, avšak nerozvinuto. Některé autorovy způsoby předání důležitých informací, nebo i zázračná vysvobození postav ze závratných šlamastik působí jako "deus ex machina" a uzavření dějových linií se jeví jako umělé. A konečně, velké finále je vlastně... nic moc: má spád, akci, napětí, ale závěrečné rozuzlení přijde a odejde tak rychle, že se čtenáři nedostane toho potřebného pocitu zadostiučinění. Myslím, že největší klad díla - a to podtrhuji - spočívá v řemeslnictví. Každý začínající spisovatel by si měl Williamse přečíst, aby věděl, jak vypadá dobře odvedená práce. Na druhou stranu řemeslo, kterému chybí inspirace, zůstane vždy jen řemeslem. Aby se stalo uměním, potřebuje jiskru geniality, již udílí Nejvyšší jen některým. Williams mezi nimi - dle mého skromného názoru - není.