Celý dospělý život si tak nějak myslím, že leccos o vesmíru snad vím, ne moc, ne moc do hloubky, ale něco přece. A pak se mne mrně, co sotva začalo chodit do školy, zeptá, proč nejsou na Marsu Marťani. Na pohled jednoduchá otázka, jenže vysvětlete to tak, aby mrně pochopilo a vy se úplně neznemožnili... Knížka Vesmírníček umí odpovědět jednoduše a srozumitelně na spoustu podobných otázek. Autoři jim říkají Příběhy ze života sluneční soustavy a jejího objevování, třeba: Jak se člověk dostal na Měsíc, Jak se bránit před dopadem planetky, Jak se dá podívat dovnitř planety, Jak dostat sondu na oběžnou dráhu planety, Proč má Venuše tak hustou atmosféru, Proč sopky prdí a smrdí a Jak si vyrobit sopku (obzvláště oblíbené příběhy!), Proč Mars přišel o své magnetické pole nebo Jak se pídit po Marťanech...Příběhů je celkem sedmdesát a to už se dá o vesmíru vážně leccos dovědět. Na konci je dokonce rozříznutá raketa... Pro mne je nejzajímavější příběh Mezinárodní vesmírné stanice. Dodnes jsem netušila, že se dá v noci ze Země pozorovat pouhým okem, neboť září a nachází se ve výšce pouhých 400 km nad zemským povrchem. Navíc se pohybuje šílenou rychlostí 27 600 km/h (jasně, jinak by spadla). Užasla jsem i nad tím, jak komplikovaná byla její doprava na oběžnou dráhu. Jak by taky ne, je totiž obrovská... Vesmírníček je výborná knížka pro malé i pro velké a já ji mohu vřele doporučit.

Knížka, kterou jsem sháněla vnukovi k vánocům. Nyní jsem si ji od něho, kvůli čtenářské výzvě, půjčila a přečetla. Knížka je výborná. Hezké, trefné ilustrace, spousta informací, mnohé velmi zajímavé a pro mě neznámé. Doporučuji k přečtení nejen dětem, ale i dospělým.