Vermontské psycho

Vermontské psycho je přesně ten případ, kdyby se mi hodilo udělovat půlhvězdy. Protože tohle bylo lepší než tři hvězdy, ale na čtyři to pro mne nemá. Nápad samotný, respektive zápletka samotná mi přišla fajn, ta se mi moc líbila. Některé aspekty zápletky (část pointy) jsem uhodla sice celkem brzo, ale celkově ten nápad byl fajn. I ten závěr sám o sobě byl celkem ucházející, byla tu snaha o gradaci. Místy jsem také narážela na velmi příjemnou, tajuplnou atmosféru. To napětí a tajemno tu bylo a vím, že autorka to umí. Ale mne to "chytlo" bohužel celkem pozdě, až spíše ke konci, takže nějaké terno a "wow" efekt se u mne bohužel nekonaly. A fakt mne to mrzí. V čem byl u této knihy pro mne problém? Hlavně v tom, že se dějová linka dělí do tří časových rovin, v nichž vystupuje celkem dost postav, které se objevují napříč knihou v různém stádiu života podle toho, v jaké časové rovině zrovna jsme. A já měla občas problém se v tom zorientovat - kdo je kdo, kde jsme a kdo ke komu patří. Minimálně první půlku knihy se mi to dost pletlo a já nad tím musela pořád přemýšlet, ztrácela jsem se. To mi strašně kazilo dojem z knihy a zabíjelo to ty napínavé chvíle. Celkově pro mne lehce nad průměrem, 3 a půl hvězdy. Nebylo to špatné, ten potenciál tu fakt byl, ale k dokonalosti to pro mne mělo bohužel daleko.

Nečekal jsem, že mě Jennifer McMahon bude takhle nudit. Zatímco thriller Zimní lidé jsem zhltl během dvou dnů na jeden zátah, Vermontské psycho se nesnesitelně vleklo. Četl jsem je téměř měsíc. Nemohl jsem se začíst, knihu jsem často odkládal, ztrácel jsem se ve spoustě drobných událostí, rušilo mě časté střídání období a dopisy adresované slavnému filmaři hororů mě vůbec nebavily. Teprve až v poslední třetině knihy se začalo něco odehrávat. To už bylo na mě ale pozdě, to už jsem Vermontské psycho odsoudil na průměr. Nezachránil to ani fakt, že kniha McMahon je odkazem na Psycho Alfréda Hitchcocka. Z celé knihy oceňuji alespoň zajímavý závěr a plynulý styl psaní. Jinak autorka ničím nepřekvapila. Další její knihu si ale nejspíš zase nenechám ujít.