Veřejní nepřátelé

Od Houllebeqa mám kromě esejů přečteno vše,od druhého pána nic, neznal jsem ho. Měl jsem obavy,jestli kniha bude pro mne zajímavá a srozumitelná,ale oba pánové je svým jazykovým a literárním mistrovstvím,vtipem a nadhledem rozptýlili. Přes své rozdílné povahy, názory a postoje se nakonec oba vyznávají ze své velké lásce ke slovu,jazyku a práci s ním, která je pro ně doslova nade vše. Houellebecq:...."Nastavím světu zrcadlo a jemu se nelíbí, co vidí.Zrcadlo obrátí a tvrdí:"nepopisujete svět,ale sebe." Otočím ho taky a řeknu:"Ve svých ubohých článcích ani o mých knihách,ani o mně,jenom v nich odhalujete své nedostatky a lži." Skutečná hranice je tu spíš morální než intelektuální......" O něco níže přiznává, že jeho zrcadlo může být pošpiněné a deformované. Upřímná korespondence z obou stran.

Slovní přestřelka kterou jsem si užíval od začátku do konce.

Zverejnenie korešpondencie dvoch takýchto výrazných súčasných osobností bol vynikajúci nápad. Dopisy sú plné reflexie tisíc a jeden tém, ale aj sebareflexie. Nedalo sa to odložiť, chcete vedieť, čo na to ten druhý....a čo na to vy.... Fakt som si to užívala, dokonca som oprášila Baudelairove Kvety zla a rozhodla som sa prečítať Spinozovu Etiku. Tá jeho "teória smutných vášní" znie mimoriadne zaujímavo.