Možnost ostrova

Tento autor ve mně vždy vzbudí zvědavost .... s čím zase přijde ? Zde je to apokalyptická vize zániku civilizace a následná neolidská společnost .... S typickými prvky jeho tvorby - sžíravá kritika konzumní společnosti, přemíra erotiky, sektářství a stárnutí .... Možná je to dílo cynické .... ale s možností ostrova : Jen láska ta věčná pro oba když dá ti nač pomyslíš pak rád navěky uvěříš v možnost ostrova .... Mne tento autor předkládá podněty k zamyšlení - a ráda si přečtu jeho novou knihu ....

Srdce mé stále po lásce prahne,nikomu však již nevěřím. Když někdo ke mně ruce své vztáhne,ustoupím bojácně ke dveřím. Řek bych,že všechno je ztraceno v žití,žití je však tak záhadné ! Klidný jsem,mohu-li pivo své píti.Hořící tabák nezchladne. Touha má bloudí těkavě světem a já popíjím v úzkých zdech. Co je mi po tom ,budu-li dětem cestou k domovu na posměch ! ... Jak tak s letama plujete,knížky jinak žijete.Ve dvaceti,třiceti čtyřiceti.Šup-vše dostává jinší význam. U autora jako je tento,tak u něj to platí dvojnásob.Jak to ten kluk dělá ? Lehce to dělá,je totiž svůj :) mnam,mnam. Bohatý komik a kopec problémů.Nějakej ten pohlavní styk,nějaký to šoustání. Nějaký to náboženství.Útěky k sektám a jiným berličkám.Mnam,mnam :) Láska,nemravnosti-mravnosti.Stáří a nesmrtelnost.Zubatá už klepe. Ale co kdyby přeci jenom ... šlo na tu mrchu nějak vyzrát ? Druhá část,která se neustále prolíná na střídačku s minulostí jež je šmrncnutá klonama až hanba :) Jednoduše-prostě v rytmu scí-fka,na způsob historie budoucnosti.Mnam,mnam. Plus nějaký to,proletáři všech zemí,vyližte si s korektností prdel. To se nám to degenuruje.Nebrečet a hlavně,hlavně vydržet ! Mnam,mnam. Užijete si.Co taky od Michela čekat jiného :) Mnam,mnam.Jo to už jsem vlastně taky psal. Několikrát :) ... Má milá rozmilá,neplakej ! Život už není jinakej. Dnes budme ještě veselí na naší bílé posteli ! Zejtr,co zejtra ? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.

Nihilismus a spousta plutí na lidstvo v Houllebecqově výletu do vize budoucnosti, vlastně, co jiného od něj čekat, že? Jediná opravdová láska se stáhne na lásku k hafanovi (a opravdu jen možná ta, ve své němosti a autentické nebojácnosti vyjádřit se čistě, opravdově, je pravdivá). Vlastně ani nevím, jak bych tohle uchopil. Prokousával jsem se tím pomalu, týdny. Vize, možné pravdy, které možná sedí a které se možná vyplní. Ale k čemu je vlastně kniha, jako tahle? Hmm. "Když je člověk upřímně zamilovaný, jediná naděje jak přežít spočívá v tom, že to před milovanou ženou musí utajit a neustále za všech okolností předstírat lehký odstup. (...) láska oslabuje, a ten slabší z obou je utlačován, mučen a nakonec zabit druhým, jenž sám utlačuje, mučí a zabíjí, aniž by něco myslel zle, aniž by zakoušel radost, zkrátka naprosto lhostejně. A tohle lidé většinou nazývají láskou. (...) Jako pro všechny dívky její generace znamenala sexualita pro Esther jen veselou zábavu, postavenou na svádění a erotice, z níž nevyplývaly žádné zvláštní citové závazky; podobně jako soucit podle Nietzscheho byla láska pouhou fikcí, kterou si vymysleli slabí, aby u silných vyvolali pocit viny, aby zavedli hranice jejich přirozené svobodě a divokosti. Ženy byly dřív slabé, obvzlášť kolem porodu, v té době potřebovaly být zaštítěny silným ochráncem, a proto vynalezly lásku, ale v současné době už byly silné, nezávislé a svobodné a odmítaly vyvolávat i prožívat cit, který už neměl žádné konkrétní opodstatnění." (...) "Vlastně jsem měl ve svém životě dvě důležité ženy," uzavřel jsem: "První - tebe - která neměla sex dost ráda; a druhou - Esther - která dost nestála o lásku." Tentokrát se upřímně usmála "To je pravda..." pronesla změněným tónem, podivuhodně škodolibým a mladistvým "neměl jsi štěstí..." Zamyslela se a pak dodala: "Muži vlastně nejsou se svými ženami spokojení nikdy..."