Karel Pacner už je takříkajíc úctyhodný kmet. Stále mu to přitom myslí, stále píše a zdá se být mimořádně konsistentní ve svém světonázoru. Penzum informací, které v knize Velmistři špionáže nabízí, je nemalé. Nejde o nejčtivější faktografické dílo, jaké jsem četla a některé informace jsou poněkud kusé, osudy manažerů špionáže jsou naštěstí dost zajímavé samy o sobě. Zaujme i historický záběr Pacnerovy špionážní sondy, počínaje zakladatelem britské výzvědné služby z roku 1909. Doba studené války rozhodně špionům přála.

Skvěle napsaná literatura faktu osvětlující životní příběhy nejen známých špionů, ale i fungování jednotlivých tajných služeb. Velice dobře dokresluje známé části dějin a to takovým způsobem, že jsem občas skutečně koukal, jak je to možné. Přiznám se, že ačkoliv nejsem úplně fanouškem, byla pro mě kniha přínosem. Zároveň však vím, že po čase velkou část jmen a vztahů zapomenu, nicméně i tak to beru jako přínos.