Věčný oheň

4.5* - Věčný oheň pro mě byl o kapku lepší než Začarovaná řeka. Příběh se tentokrát víc zaměřuje na Torina a Sindru, jejichž vztah jsem si totálně zamilovala už v jedničce. - Svět zůstává stejně krásný, pohádkový, s nádechem melancholie. Ani tady nechybí staré tradice, magie pevně propojenou s krajinou a samozřejmě také bohové, kteří rozehrávají své vlastní žabomyší války a manipulují s lidmi ve svůj vlastní prospěch. Vedle jejich intrik ale nechybí ani ty lidské a právě kombinace obojího vytváří příběhu zajímavé napětí. Dozvíme se také mnohem víc o tom, jak se žije na Západě a jak je těžké přijmout pravidla jiného klanu. - Vztah Torina a Sidry je něžný, silný a zároveň není vůbec jednoduchý. Ve dvojce se jejich pouto dál prohlubuje, zatímco se Torin snaží najít své místo v celém tomle magickém světě. Kromě nich samozřejmě zůstává důležitá také linka Jacka a Adairy. Tady se musí opět spojit, aby společně bojovali. Co musím autorce opravdu uznat, pak to, že píše extrémně sympatické postavy, které si čtenáře instantně získají. - Příběh sice není postavený na neustálé akci, ale i tak krásně plyne. Objeví se několik zvratů, které dokážou čtenáře udržet v napětí, ale největší důraz je zde kladen na postavy a atmosféru. Jedna velká pochvala míří také do nakladatelství za překlad. Text je krásně napsaný a díky poetickému stylu si kniha zachovává tu nádhernou, pohádkově laděnou atmosféru. - Jedinou výtku mám klasicky ke konci. Musím přiznat, že kdyby se jedna věc v závěru nezměnila, měla bych z celé série mnohem silnější emoční zážitek. I tak jsem spokojená, ale myslím si, že tenhle detail by to krásně vyladil k dokonalosti. - Pokud máte rádi pomalejší fantasy, které nestaví jen na akci, ale především na atmosféře, magickém světě a propracovaných postavách, rozhodně si přidejte tuto sérii na seznam. - spolupráce s Albatros Media

Musím říct, že jsem byla mile překvapená a Věčný oheň mě bavil daleko víc než Začarovaná řeka. Líbí se mi, že má příběh větší hloubku a postupně odkrývá minulost ostrova, vztah mezi lidmy a duchy i důvody, které stojí za rozdělením obou klanů. Velkou roli tu samozřejmě hraje Jack a Adaira, ale tu hlavní má Torin a Sidra, které jsem si vyloženě oblíbila. Jejich linka mi přijde krásně vystavěná a jejich vzájemný vztah působil přirozeně. Autorka umí vytvořit atmosféru, ve které se člověk úplně vidí - skotské folklorní prvky, hudba, magie, duchové i drsná krajina Cadence dohromady vytvářejí krásný svět. Co mi naopak zase tolik nesedlo, bylo tempo. I když mě druhý díl bavil výrazně víc než první, některé pasáže se táhly a do čtení jsem se místy trochu nutila. Celkově jsem ale spokojená. Je to fantasy postavené především na atmosféře, vztazích, rodině a magii, takže pokud máte rádi pomalejší příběhy se skvěle vystavěným světem, tahle duologie stojí za pozornost.