Večerný nepokoj

S literaturou Nizozemí nemám příliš zkušeností - a tak jsem sáhla po této novince, naprosto netušíc, co mne čeká .... A přišel surrealismus odehrávající se na jedné nizozemské farmě, vyprávěný z pohledu desetileté dívenky.... Přes pasáže z Bible, které zde z úst rodičů zaznívají, se zde Boha nedočkáte .... Je tu jen osamění, smutek a nepochopení .... " Vyrůstáme se slovem Božím.... jenže slova na statku stále více chybí ...." I když kniha není autobiografická, autorka přesto zachycuje prostředí, které dobře zná.... Kniha má originální téma, ale dopad je těžce depresivní .... P. S. Velmi pěknou recenzi k této knize napsal Petr Fischer : Kniha promlouvá ústy ptáčat, vypadených z hnízda ... a tíseň při hledání toho, kdo je tam navrátí ....

Je to depresivní, je to hnusné, je to těžce stravitelné. Chtělo by se říct, že je to naturalistické, ale na mysl mi přichází spíše spojení „poetika hnusu“, nemůžu si pomoct. Vyrůstat v rodině, kde je víra víc než láska, kde vládne trest a vina, kde rodiče nevidí, že jim ze syna evidentně roste sadistický vrah, kde jim nepřijde divné, že dítě do krve mlátí hlavou do pelesti… V takové rodině je zázrak být normální. . Styl originální, nepopírám, ale na mě bylo těch hlístic, červů, přejetých ježků, zmrzačených zvířat, průjmů, zácp, vemen a - s velkým prominutím všem, co tohle čtete - prstů v zadku zkrátka až nad míru. Jsem ráda, že jsem si ji pouze půjčila a nebude na mě civět z mojí knihovny :D