Ty moje skvostné zvířátko

Na první pohled jsem usoudila, že půjde o knížku o přírodě, obvykle nečtu předem anotace ani záložky. Stačilo mi, že autor je nositel mezinárodní Bookerovy ceny. A je to bomba! Jazykový koncert! Dlouhý, dlouhý, dlouhý monolog, proudy a tůně myšlenek a pocitů - tak hrozných a tak krásných, že výsledkem toho příběhu pro mne není odsouzení, ale (téměř) pochopení.

Téma z pohledu morálky a pravidel příšerné, z pohledu literárního stylu skvostné. Nikoho nepřekvapí, že vypravěč je veterinář, vzhledem ke všem oslovením a připodobněním, která pro svou zakázanou lásku používal. Zajímavé je, že jméno té lásky se nedozvíme. Příběh sám je opravdu odporný, dočteme se, jak "vztah" začal, probíhal a skončil. Popsané myšlenky jsou detailní, niterné, temné i tísnivé. Ale zároveň není možné knihu jen odsoudit. Autor píše velmi citlivě, použitý jazyk je velmi vytříbený, metafory nezvyklé. Dívčino dospívání jen s bratrem a otcem je zjevně velmi těžké, hledá pomocnou ruku nejen u živých lidí, ale i ve světě fantazie. Její hovory s Hitlerem a Freudem hodně napoví. Čtení je to velmi těžké i pro zvolený styl, kdy jedna věta je dlouhá klidně přes půl stránky. Zároveň se veterinář obrací na soudce, takže máme jistotu, že k odsouzení dojde. O sobě mluví jako o zvrhlíkovi, ale jeho noční můry, nejspíš způsobené výchovou matky, jsou opravdu děsivé. Příběh v podstatě nemá žádný děj, ale atmosféra je přesto velmi hutná, temná, nabitá emocemi. Osobnostní poruchy jsou na obou stranách. Zajímavé jsou hudební texty, které aktérům pomáhají v komunikaci.