Včelař Ignát a poklad pralesa

Nenáročný historicko-naučný komiks pro děti, seznamující čtenáře s poměrně neznámou lokací a její složitou situací v rámci dějinného kontextu. Tohle se v hodinách dějepisu rozhodně neprobírá. Kresba milá až hravá, přičemž scénář překvapivě nesklouzává k suchému zhodnocení faktů. Spíše připomíná pohádku, ve které je zlo potrestáno a dobro si prosadí své, navzdory bezcharakternímu jednání mocipánů. Jak je u poláků zvykem, úplně bez násilí se to neobejde, takže ve vygradovaném finále se umírá ostošest, ovšem nic při čem by tekly hektolitry krve. Celkově tedy hodnotím kladně - nejen pro příběh, ale hlavně pro poznámky pod čarou, jež srozumitelnou formou seznámí s praktikami méně známých řemesel. Atmosférou to přitom trochu připomíná skandinávskou Hildu, především kvůli bezelstné fantazii lesnického života, kdy bylo běžné mluvit se zvířaty nebo se obávat magie přírodních sil. Morální poselství neagresivní, nepůsobí dojmem prvoplánové ekologické agitky, čehož si u podobných děl cením nejvíce.

Velice pěkná, dalo by se říci staromilská kniha , která nenásilně učí něco z dějepravy, starých řemesel, ekologie i o nezměnitelném chamtivém lidském charakteru ale i o čisté lásce k přírodě. Jsem zastáncem toho, abychom navrátili přírodě co jak nejvíc prostoru, kde si bude panovat sama a my jí do toho nebudeme zasahovat. Nechápu, kde se v nás pořád bere ta dutá arogance, že to zvládneme lépe než příroda. Proto mě třeba kácení v Bělověžském pralese hodně rozesmutnilo. Stejně tak mě serou všichni, kteří by nejradši všechno vykáceli, na všem hospodařili (rozuměj káceli) a ještě mají tu drzost křičet cosi o tom, že za stávající kůrovcovou katastrofu mohou ekologičtí aktivisté. Šumava je dostatečným důkazem toho, že pokud necháme přírodu být, poradí si se vším nejlépe sama, i když někteří - ať už z hlouposti nebo z zištnosti - to nikdy nepřiznají. Opravdu pěkná, milá knížka, kterou zařazuji do dětské poličky v naší velké knihovně, ať si to můžou děti kdykoli vytáhnout a přečíst.