„Za mých mladých let,
když člověk chtěl někam vyrazit,
tak nesedal za volant,
ale vyškrábal se do sedla
a musel křiknout: Hyjé!“
„Ty nejlepší dárky nedostáváme, ale bereme si je sami.“
Rozbalil jsem si povánoční dárek, patřičně ho očuchal, vůni si vychutnal a otočil na první stránku. Byl jsem zvědav, protože s dílem Charlese Paula „Talenta“ Wilsona III jsem se zas tak moc nesetkal. Vypadá...
„Za mých mladých let,
když člověk chtěl někam vyrazit,
tak nesedal za volant,
ale vyškrábal se do sedla
a musel křiknout: Hyjé!“
„Ty nejlepší dárky...
„Za mých mladých let,
když člověk chtěl někam vyrazit,
tak nesedal za volant,
ale vyškrábal se do sedla
a musel křiknout: Hyjé!“
„Ty nejlepší dárky nedostáváme, ale bereme si je sami.“
Rozbalil jsem si povánoční dárek, patřičně ho očuchal, vůni si vychutnal a otočil na první stránku. Byl jsem zvědav, protože s dílem Charlese Paula „Talenta“ Wilsona III jsem se zas tak moc nesetkal. Vypadá to dobře. Tedy, je to ostré a strašidelné, jako že se Charles Talent Manx III. jmenuju. Tak hurá do Vánoční říše. Rolls Royce Phantom III z roku 1938 vás tam všechny zaveze. Kresba je hrubá, avšak i příjemně strašidelná. Tak neplačte, za chvilku vám bude veselo.
Malá ochutnávka:
Nebylo to snadné žití v městečku, jakým byl Cripple Creek, s jedinou kurvou . . . ehm, chci říct, s jedinou průrvou. Matka náš osud nesla s hořkostí. V okamžicích opilecké melancholie mě vinila ze svého neblahého osudu a dokázala být velmi krutá. Nazývala mě „netopejřím ksichtem“. A tvrdila, že miminka jsou ve skutečnosti upíři, kteří matkám z prsu vysávají kromě mléka také mládí . . .
Docela mě pobavil a vlastně i donutil k zamyšlení dialog mezi vězni na začátku první kapitoly, nazvané „Útěk“. Byl o tom, zda jen zavírat do věznic, nebo usekávat údy se kterými jste „zhřešili.“ Zajímavé. A následné situace jsou taky povedené. Tak že, začalo to dobře, ale nevidím to vesele. I když je to o vánocích. A vždycky, když nastane nějaký problém, přijede Rolls-Royce s poznávací značkou NOS4A2 , alias Nosferatu.. To jen na dovysvětlení situace.
Citát: Nikdo nikdy neodmítne jízdu v Rolls-Roysu. To by bylo jako nedat si dort zdarma.
„Moje zlatíčka“, jest-li si myslíte, že tohle je veselý vánoční příběh, tak jste . . . si to myslíte správně. Bylo by potřeba tohle číst všem rodičům před spaním, aby věděli, že když chtěj děti, musí mít i velkou zodpovědnost. Protože, když se na své ratolesti vykašlete, dostanou nabídku z „druhé strany“. A věřte, s radostí přijmou. Tak že jsem tu měl obrovské dilema. Komu fandit? Dětem a jejich zfetovaným alkoholickým rodičům? Nebo Charlesi Talentu Manxovi III.? Já v tom mám jasno – miluju Rolls-Royce 1936 – Phantom III. Dal bych vám sem odkaz na wiki.... ale svoboda slova je zde zakázána. Inu, Vánoční „databázní! říše.
Citát: Ta Vánoční říše mi začíná znít jako eufemismus pro masový hrob.
Už v půlce příběhu je to totáč. Masakr jak na Vánoce. Uřezané nohy, sněhové koule, nasraní bílí králíci lezoucí z černých klobouků, úchyláci, rozstřílené pizdy, mluvící Měsíc, televizní zrnění a nějaký ten golf. Chybí technika, ale hrubá síla je skvělá. U tohoto příběhu vám prostě musí stačit. Tak neumírejte, vydrže ještě chvíli naživu. „Je ta závěrečná zatmívačka dost dlouhá?“ Tak jo, končíme. Ještě Epilog nazvaný Přízraky a nějaká ta Galerie obrazů – 100% KONEC.
Citát: Ještě nejsi úplně mrtvej. Zatím jen na půl.
Číst více
Číst více