Přiznejme si otevřeně, že většinu popularizačních knih o přírodních vědách píší vědci druhé a třetí kategorie, případně vědou se zabývající novináři. Proto je vždy velkým osvěžením, když nějakou knihu pro širší veřejnost napíše světově proslulý, uznávaný a špičkový vědec. A Leonard Susskind takovýmto vědcem jistě je. Ve své knize popisuje svůj vědecký souboj se Stephenem Hawkingem a dalšími relativisty o to, zda platí zákon zachování informací. Jako vedlejší efekt soupeření vznikly úžasné myšlenky o holografickém principu a teoretické možnosti ověření superstrunové teorie na současných urychlovačích. Byť je kniha napsána poměrně srozumitelně, nedoporučil bych ji úplným začátečníkům s fyzikou. Kniha se totiž postupně stává čím dál obtížnější. Susskind začíná jednoduchými základními informacemi o černých dírách a o teorii relativity a kvantové mechanice. Ovšem postupně se dostává až na hranici současného poznání a v pozdějším kapitolách, přestože nepoužívá moc rovnic, je už poněkud obtížnější výkladu porozumět. Ovšem já dávám jednoznačně nejvyšší hodnocení.

Neměli by to číst ti, kdo nejsou dosti poučení fandové do fyziky a matematiky - opravdu to nejde doporučit všem :-) . I když v tom explicitně matematika téměř neni. Měli by to rozhodně číst ti, kdo ocení velmi kvalitní vědecky popularizační knihu na dosti vysoké odborné úrovni. Takže hodně záleží na tom, jak specifický jste čtenář. Například Feynmanovy přednášky z fyziky vám musí přijít jako dobrá četba, u níž se na mnoha místech pobavíte, nebo zvoláte "aha, takhle mi to ještě nikdo neřekl". Přes extrémně rychlý vývoj vědy, kdy na fyzikální text z kvantovky nebo kosmologie nebo fyziky elementárních částic deset let starý je třeba se dívat s určitým podezřením, tohle zatim (2018) nezestárlo a těžko bude hledat v dohledné době konkurenci. Pokud jste s tradičním Einsteinem a Schwarzschildem a touhle partou celkem v pohodě, zpočátku vám to může připadat místy až nudné. Ale pozor, kolotoč teprv přijde a stojí za to zaplatit si jízdu. Nikde jinde jsem dosud nenarazil na vcelku pochopitelný výklad strun. Chování kvarků a gluonů tak najednou začíná dostávat smysl. Konečně. Nedisponuji matematickým aparátem, abych si to mohl projít (jasněže podle této knihy by to ani nešlo, ale obecně), a intuice neni zde kritériem. Mám však pocit, že pokud k něčemu ve fyzice dosud neexistuje vyprávění takové, aby to vzbudilo fyzikální intuici, ještě to nebylo ani na úrovni nejvyšší vědy zcela dobře nebo úplně uchopeno. Príma, že zde to konečně je. Toho Feynmana jsem výše nezmínil náhodou. Připomínalo mi to jeho způsob vysvětlování a osvětlování (fyzikálního) smyslu toho, proč to popisujeme tak, jak to popisujeme. Také mě zde oslovil oslňující výklad principu neurčitosti jako něčeho, u čehož můžete nahlédnout nutnost. Často (v jiných odpovídajících textech) je zmiňován jako jakási "danost zvenku". Prostě to tak je a tečka. Ve smyslu "toto je fyzika, v níž žijeme, může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat". Zde ne. Zde můžete projít myšlenkovou cestu a dojít ke svému vlastnímu "filosofickému" závěru, proč to tak je a musí být. Jo. Souhlasím s před-komentátory, že de Sitterův prostor a tak dále už autor trochu hodil přes palubu a neuvedl jej dostatečně jako látku předchozí (kde jsem vyčítal možnou nudu :-) .. těžko se zavděčit, zdá se). Holografický princip? Jádro sdělení ... ano. Jen nesmíte zabřednout do dohadování se, zda "to tak je nebo ne" (takové otázky občas vídávám v některých popularizačních textech - zda to má nějaký odpovídající reálný smysl). Přijde vám jako zjevný nesmysl, že bychom byli holografická matrice obrazu prostoru na hranici prostoru sevřeného touto hranicí? Opět čerpejte třeba z těch Feynmanových přednášek. Tato slova, co jsou ve fyzikálních knihách, nebo našich myslích, přeci nejsou "realita". Jsou naše chápání reality. Částice může být vlnou, vlna částicí. Jde jen o "popis" a právě sledované chování. Nemáte -li problém s částicově-vlnovou dualitou, nemějte problém ani s tím, že můžete být zobrazeni jako holografická matrice .. jestliže ano (a to zjevně ano), nejste tím o nic méně reálným fyzikálním a skutečným objektem, než jste byli před tímto zobrazením. Jediné co mi snad občas vadilo, bylo takové to "americké bombastické", přeexponované vyprávění v superlativech .... Podle mě tato látka by ho nepotřebovala, je fascinující sama o sobě. Pokud je pro někoho látka nepochopitelná, bombastický styl to nezachrání. Za tu bombastičkost a maličkou nevyváženost jemných úvodů ta chybějící hvězdička. I když je to moc, odebrat jednu hvězdičku .. jenže tady je to právě po hvězdičkách kvantováno a na plný počet to neni. Ale budiž, to je styl no. Rozhodně se dá vydržet a v tomto případě nezastírá faktické nedostatky skutečného obsahu, jako tomu někdy může být. Zde je obsah prvotřídní, aspoň ten, co jsem na něj stačil. Opakuji, na čtení opravdu musíte mít nějaký základ.