Válečníci

V téhle knize Gemmell dost bezostyšně vykrádá svůj příběh "Hledání ztracených hrdinů" - Postava nechutného, obhroublého a buranského Bizona je zde totiž věrnou kopií Beltzera, šermíř Nogusta je sice černoch, ale zároveň okopírovaná verze Chareose a precizní lučištník Kebra zde zastupuje roli Magrigga a Finna v jedné osobě. Dalším podobenstvím je i to, že všichni hrdinové jsou opět staří a jdou na svoji poslední výpravu. Prostě vykrádačka jak hovado. Jenže o to větší síla je fakt, že to Gemmellovi opět totálně žeru a opět mu to perfektně vychází !!! Ve "Válečnících" je zároveň obsažena spousta dějových linek, náznaků a činů hlavních postav, které na ploše několika posledních stránek takzvaně "zaklapnou", odhalí svůj smysl a krásně uzavřou příběh, takže žádný čin, ani dějový zvrat v téhle knize není zbytečný a zároveň vede k velmi pěknému závěru. Sympatičtí mi zde byli rovněž malý klučina Conalin, který se rozhodl do posledního dechu ochraňovat své dvě kamarádky a postupem času se z něho stává muž, který jednou bude velkým hrdinou, či koník "Hvězdný oheň", který se z umírající, na smrt odsouzené herky promění v hrdinu celého příběhu a další postavy by také stály za zmínku. Vzhledem k tomu, že tahle kniha je - stejně jako ostatní Gemmellovky - hodně tvrdou a syrovou heroickou fantasy, tak zde zemře dost hlavních hrdinů, ale jejich smrt má vždy smysl. Charaktery všech hrdinů jsou opět vykresleny do detailů i s jejich historickým pozadím, s jejich strachy, sny, tužbami a osobnostními libůstkami, díky nimž k nim velmi jednoduše přilnete. Jsem opravdu rád, že Gemmell nikdy na tento - pro mě absolutně zásadní prvek jakéhokoliv příběh - nikdy nezapomíná. Každopádně tentokrát nemohu hodnotit maximálním počtem bodů, jako v případě "Legendy" či "Hledání ztracených hrdinů" prostě proto, že sem tam se objevila nějaká rozvláčná pasáž, některé rozhovory postav byly fakt jen dějovou vycpávkou, která nikam nevede, rovněž se objevila i nějaké trochu hluchá místa, kde se spád děje poměrně zabrzdil, což je častou grafomanskou chybou snad všech autorů ever - prostě psát a psát a psát, hlavně ať je to co nejdelší a je jedno, že je to k ničemu a zbytečné. A závěr knihy - ačkoliv velmi logicky a nepostižitelně dobře napsaný, mohl být na můj vkus a také na poměry heroické fantasy více vygradovaný, napínavý a epický. Ale protože kniha byla po ostatních stránkách neskutečně dobrá, tak místo tří bodů dávám tentokráte čtyři :-)

To je počteníčko