Válečné a poválečné osudy beskydských horalů

Dvacítka příběhů plných vzpomínek na dobu minulou. Někdy jde o teskné připomenutí na šťastné období pamětníka a jindy jde o dramatické nebo tragické osudy člověka, kterého dostihla těžká doba. Častým tématem knihy je partyzánský odboj. Chválím, že se tahle publikace snaží být nestranná. Mihne se tu třeba důstojník německého polního četnictva (Feldgendarmerie), který projeví soucit s matkou dvou dětí a nebo naopak skupinka ruských "partyzánů", majících jistě kriminální minulost a zneužívající těžké období konce války. Autor velmi dobře předkládá těžký život obyvatel z horských samot, kam si partyzáni chodili jako domů. Ne vždy to pro zdejší obyvatele byl bezkonfliktní vztah. Ze všech různorodých životních osudů bych připomenul život pytláka Františka Sněženky a jeho psa Bojara. Nebyl to člověk hodný obdivu, ale jeho životní peripetie na mě zapůsobili. Smrt obou byla velmi tragická. Na závěr uvedu, že výběr postav byl velmi pestrý a kniha je plná fotografií. Doporučuji čtenářům, kteří se zajímají o lidské osudy. Citace: Bětka Divínová držela obě děti v náručí, když do domu vstoupil protektorátní četník a důstojník německého polního četnictva. Dům byl obklíčen. Nastal okamžik pravdy a smrt byla v té chvíli blíž, než sotva znatelný tlukot vyděšeného srdce. V německém policistovi se při pohledu na ženu se dvěma malými dětmi v náručí patrně probudil soucit. Po chvilce váhání lámanou češtinou řekl: "Pani ja vás nevidět, já o vas nic nevědět!" Bětka jen tiše odpověděla: "Děkuji."