V pasti pohlaví

Kratší verze: Jestli nutně potřebuješ slyšet pohádku či agitku o jakési démonické patriarchální společnosti - Českém Mordoru - pak je to kniha pro tebe. Za jiných okolností bych šáhl po něčem objektivnějším. Ale tak snad se autorka ze své frustrace vypsala… Delší verze: Dlouho jsem se rozhodoval, jestli napsat recenzi k této problematické knize. Důvodů je hned několik – od polarizované doby až po jakousi nechuť kazit časti populace vyhlídky lepší budoucnosti. Poslední dobou mám však pocit, že se s kampaněmi proti čemukoliv „tradičnějšímu“ roztrhl pytel, a tak jsem se nakonec rozhoupal. Knihu jsem si přečetl s cílem seznámit se především s názory protistrany. Přiznávám, že jsem několikrát měl chuť knihu odložit, nevracet se k ní a na celou problematiku se z vysoka vykašlat. Kniha samozřejmě má svoje střípky pravdy (A že jich je!), které člověka chytí za srdce, ale největší překážkou je jakási až chorobná potřeba vidět všechny otázky genderu černobíle a zjednodušeně. S tím je i spojená snaha představit výklad a následné řešení problémů co nejvíce sebevědomím způsobem, aniž by byl dán jakýkoliv prostor pro zdravou polemiku či pochybování o smysluplnosti svých postojů. Tomu je uzpůsoben styl psaní, založený na anglosaském modelu populárně naučné literatury, jenž má být čtivý a má čtenáři rychlým sledem náhledů poskytnout jen tak tak dostačující limit informací. Po celou dobu čtení mě kombinace této „čtivosti“, prezentace autorčina sebevědomí a všudypřítomné naštvanosti prostupující celou knihu iritovala a k autorce jsem si nedokázal vytvořit větší sympatie. Připodobnil bych to takovému tomu klasickému pedantskému stylu paní učitelky, která se snaží za každou cenu vybudovat si autoritu před třídou sebevědomým výkladem, zatímco se v kabinetu hroutí, že ji žáci nemají rádi. Co se týče obsahu, dalo by se rozepsat na mnoho a mnoho stránek o tom jaké kniha má problémy. Jako nepřesvědčující považuji ten fakt, že autorka snad nevynechala ani jedinou stránku lidského života či společnosti, kde by nenašla nějakou společenskou nespravedlnost k ženskému pokolení. Zaměřím se však na aspekt, který je mi nejbližší – historicko-technologický diskurz. Autorka k problematice přistupuje výhradně s optikou měkkých věd, tedy z pohledu socioekonomického a zcela vynechává náhled dalo by se říct „Smilovský“ (Václav Smil), tedy pohled energetický, technologický a ekologický. Důsledkem toho je velice jednostranný pohled. Stav společnosti je popisován jen jako jakýsi vynucený sociální konstrukt, který je od nepaměti ovládaný maskulinní částí společnosti (Mimochodem, bystrý čtenář si však všimne nejen nekonzistencí v knize samotné, ale i rozporů v názorech mezi liberály a progresivisty ohledně toho, jak dlouho patriarchální společnost vlastně trvá). A tady je podle mě jádro problému. Autorka vytváří dojem, že patriarchální společnost je něco esoterického, jaká si smluvená skupina lidí, která brání „dokonalé“ emancipaci. Myslím si, že je to pohled velice omezující. Autorka se v knize nesnaží nastínit širší dějinné souvislosti z hlediska technologického vývoje od „dob chaosu“ po současnost. Bez hlubšího pochopení toho, jak složité bylo vymanit se z pout mnohdy omezující přírody a vytvořit základy dnešní společnosti, nemá smysl analyzovat vývoj emancipace. Namísto toho Autorka jen vychytrale využívá ty historické úseky, které se hodí pro její narativ, a tedy zaslepeně buduje obraz démona patriarchátu kdekoliv to jen jde; A to bez širší polemiky a sebereflexe. Výsledkem je jakýsi chytře maskovaný pamflet, kdy možná nejdůležitější je pochopit pozadí vzniku knihy a motivace autorky proč veškeré problémy připisuje mužskému světu. Objevila se toxicita a nevraživost mezi ženami prosazujícími korporátní feminismus? I za to údajně může patriarchát (Ano, i toto se v knize dočtete).

Dobře zpracované a pečlivě ozdrojované, mírně depresivní čtení. Doporučuju každému, kdo si chce udělat nějak ucelenější představu o tom, proč je u nás feminismus sprosté slovo a jak na tom ženy opravdu jsou. Mírný problém vidím v tom, že by si knihu měli přečíst hlavně ti, co si ji nikdy dobrovolně nekoupí ani nepůjčí, což je škoda.