V nefritové kleci

Tak jsem se vrátil do světa UTSS Salamis a přirovnal bych to k šestirannému koltu s jednou kulkou v hlavni, sedm povídek a sedm ran do černého, a pokud má pan Jakub Mařík ještě něco dalšího v zásobníku, tak jen sem s tím, ještě se mi s tímto světem nechce loučit, a pokud ne tak doufám že už pracuje na něčem stejně dobrém.

Patřím mezi ty čtenáře, kteří vždycky budou preferovat romány nad povídkami. Víc stránek, víc muziky. O to větším překvapením pro mě bylo zjištění, nakolik je Jakub Mařík vlastně lepší povídkář, než romanopisec. Tedy, ne že bych teď chtěl podkopávat jeho tvůrčí ambice, jen tím chci naznačit, jak kvalitně umí s malým prostorem pracovat. Na doslova pár desítkách stránek rozehrává plnohodnotné akční dobrodružství, které nepostrádá napínavé zvraty, ani nezbytnou nadsázku. Přitom se coby autor neopakuje v zápletce, v postavách či v prostředí. Spojovacími prvky je pouze časová tíseň a neustále se vršící problémy, aneb „Může-li se něco pokazit, pokazí se to“. Sbírka V nefritové kleci funguje trochu jako seznamovací manuál posádky UTSS Salamis. Představuje jednotlivé hrdiny na pozicích důstojníků, výsadkářů, záškodníků, techniků či letců a jejich soukromá dobrodružství v různých koutech vesmíru, povětšinou nehostinných. Sedm krátkých příběhů, které hravě strčí do kapsy celou pětidílnou sérii.