Pradávné temné legendy hovoří o tom, že dlouho předtím, než vzniklo lidstvo, vládly planetě Zemi úplně jiné bytosti. Přílet skulptur Prastarých z Vesmíru na naší planetu je na počátku tohoto příběhu zvěčněn několika celostránkovými kresbami. A jsou to krásné, temné kresby v odstínech šedé a černé. Také jak jinak, když je tento příběh nakreslen černo-bíle. Musím uznat, že celkově je celý příběh perfektně nakreslený. Lahoda pohledět. I když děs, který se vytváří na stránkách přímo před očima čtenářů, se nedá nazvat nádherným. Přinejmenším jej můžete nazvat hrůzným. Každé okno vytváří děsivější a děsivější pohled na území, kde se dějí divné věci. Tak že napětí je vzrůstající. Malá ochutnávka: Musím se přiznat, že moje vzrušení z toho, že vidím svět, kam lidská noha ještě nevkročila, v sobě skrývalo i špetku nejistoty. Ryk větru, jenž vanul podél naší trasy, a zvuk motoru, který postrádal tlumič . . . v letadle naplněném ohlušujícím hlukem jsem zvláštně pociťoval existenci jakéhosi druhu vědomého zla. A pak jsme konečně uviděli onu zemi. Spatřili jsme bezvěké tajemství pradávné země, jež se té dnešní vůbec nepodobala. Tento příběh hlavních aktérů začíná na konci. Na konci jak knihy, tak na konci předešlého příběhu. Skupina badatelů v čele s Dyerem, profesorem geologie a velitelem této polární expedice z Miskatonické univerzity, chtějí zjistit, co se stalo s Godneyem, který z tábora utekl. Cestou za ním nalézají čím dál víc podivnější skulptur vytvořených ve skalách severního kontinentu neznámou rasou. Město, megalopole, které najdou v sobě nese nádech tajemna. Má v sobě jistou logiku, ale to je jen od pohledu z letadla – co se ukrývá uvnitř, to musíte probádat sami. Nebudu spoilerovat. Citát: Při takovém počtu obětí nemůžu prostě opustit tento kontinent bez toho, abych znal příčinu. Obrovským přínosem do historie Prastarých, je fakt, že do této knihy byly přidány Ztracené epochy jejich vzniku. Hlavně souboj s dalšími mimozemskými rasami, které probíhaly před miliony a miliony lety. Boj s plemenem zvaným Cthulhu, s vlastními „roboty“ jménem Shoggothové nebo třeba s rasou Yetti (Mi-Go). Všechno je to hodně mrazivé, ale ve skutečnosti je to vyprávěno s jistou sílou pravdy. Vyzní to všechno věrohodně, ať už jsou tyto rasy skutečné nebo jen mýtem. Vezmeme-li v potaz, že Howard Phillips Lovecraft čerpal z opravdu pradávných knih a nebyl nijak vystavěn lžím současného internetu, dá se těmto legendám rozhodně věřit. Kdo si moc nepotrpí na čtení knih, tomu tento kreslený příběh doporučuji. Citát: Když se nad tím zamyslím, tak se ani nedá říci, že by byli krutí.

Druhý díl adaptace jediného románu H. P. Lovecrafta V horách šílenství nabízí oproti úvodní části méně dějových zvratů, protože je prakticky celý složen z prolézání tajuplných trosek. Akce žádná a průběh statický. Vynahrazuje to ovšem způsob, jakým Gó Tanabe vykresluje Lovecraftovu vizi mýtu Cthulhu, Prastarých a Mi-Go, přičemž je to asi vůbec poprvé, co jsem rámcově pochopil, jaké jsou mezi nimi rozdíly (dosud jsem je, já nehodný, považoval za tvory z jednoho šuplíku, přitom mám tvorbu podivného pána z Providence načtenou odzadu dopředu a zase zpátky). Nechci však ani na vteřinu naznačit, že bych se cítil zklamán. Atmosféra zamrzlé krajiny, historie stará miliony let a konfrontace s mimozemskými tvory - z nichž nejvíce mě dodnes paradoxně děsí obří tučňáci albíni - dělá z díla výjimečný počin. Kde jsem u originálu usínal pro zdlouhavé popisující pasáže, tady jsem si tvůrčí záměr užil se vším všudy. Teď ještě aby Gó Tanabe adaptoval Příběhy Artura Gordona Pyma a byl bych úplně spokojen.