Užít si rozvod do poslední slzy

Knížku mi půjčila kamarádka, protože se s autorkou osobně zná. Musím říct, že jsem čekala něco trochu jiného. Přitom autorka má velmi skvělý literární talent a text jako takový byl velmi čtivý. Umím si představit, že by napsala román nebo detektivku. Je ale pravda, že pár myšlenek se mi líbilo a donutilo mě k zamyšlení :-)

Tato kniha není návod na dokonalý rozvod a není to ani návod na dokonalý život po rozchodu. Je to zpověď ženy, manželky, matky, která si tím prošla a může sdílet své pocity, které ji po celou dobu provázely. Vždy je to součást obou partnerů. Každý má svojí pravdu a nelze říct, že je špatná. Manželství je o kompromisech, o úctě k druhému partnerovi, o lásce, pochopení, … Je toho mnoho a musí to přicházet od obou partnerů. Pokud to od jednoho nepřichází, většinou to nevydrží. A souhlasím s Veronikou, než být v nefungujícím vztahu, je lepší jít od sebe a je to lepší i pro děti, i když to v prvním momentu tak nevypadá. Kniha je hlavně o cestě k sobě samé. Filozofování nad tím, jak se chováme k sobě a mít se rád. Pro někoho jsou to prázdná slova, ale ono to tak je… svou rodinu miluju, ale člověk musí dělat i něco, co uspokojuje jeho. Přináší potěšení jeho duši. Jinak se ve vztahu dusí a je to jen o povinnostech. Je to o tom, mít rád svůj život a občas nám to musí jen život připomenout. Život je příliš krátký, abychom ho žili v nenávisti a odpustit druhému za bolest, kterou nám způsobil udělá dobře především nám.