Užít si rozvod do poslední slzy

Tato kniha není návod na dokonalý rozvod a není to ani návod na dokonalý život po rozchodu. Je to zpověď ženy, manželky, matky, která si tím prošla a může sdílet své pocity, které ji po celou dobu provázely. Vždy je to součást obou partnerů. Každý má svojí pravdu a nelze říct, že je špatná. Manželství je o kompromisech, o úctě k druhému partnerovi, o lásce, pochopení, … Je toho mnoho a musí to přicházet od obou partnerů. Pokud to od jednoho nepřichází, většinou to nevydrží. A souhlasím s Veronikou, než být v nefungujícím vztahu, je lepší jít od sebe a je to lepší i pro děti, i když to v prvním momentu tak nevypadá. Kniha je hlavně o cestě k sobě samé. Filozofování nad tím, jak se chováme k sobě a mít se rád. Pro někoho jsou to prázdná slova, ale ono to tak je… svou rodinu miluju, ale člověk musí dělat i něco, co uspokojuje jeho. Přináší potěšení jeho duši. Jinak se ve vztahu dusí a je to jen o povinnostech. Je to o tom, mít rád svůj život a občas nám to musí jen život připomenout. Život je příliš krátký, abychom ho žili v nenávisti a odpustit druhému za bolest, kterou nám způsobil udělá dobře především nám.

Ke knize jsem se dostala tak, že mě autorka oslovila na sazbu, nakonec knihu sázel někdo jiný. Ukázka z knihy mě ale zaujala a tak jsem si ji pak koupila. A k samotné knize... mám z ní takové rozporuplné pocity. Jako by to bylo pořád nahoru a dolů, spíš teda dolů, dolů, trochu nahoru a zas dolů, ale zuby nehty se snažím, aby to byl i tak pozitivní prožitek. A vlastně nevím, jestli je tohle snažení dobře nebo špatně - pro autorku. Pro čtenáře to může být ale nakopávající ve smyslu, že i to špatné přinese něco dobrého. Ke konci knihy je právě takový seznam, co všechno to mimo jiné autorce přineslo.