Já bych nebyla tak příkrá jako komentáře pod tím mým, sic jsem se taky těšila na něco podobného, jako byly Dětské zoubky, ale nemůžou být všechny knížky stejné. Tahle je místy hodně přepísklá, zvlášť konec, ale postavy rozhodně nebyly ploché a od půlky to bylo napínavé.

Od Zoje Stage jsem četla jako první Dětské zoubky a ta kniha mě nadchla. Čekala jsem něco více morbidního, ale dostala jsem psycho zážitek a byla jsem si jistá, že si na svoje dítě budu dávat bacha Útěk za svobodou je zase trochu jiný, než jsem čekala. Tři kamarádky, které se vydávají na hike do Grand Canyonu, ale jejich cesta se změní na boj o život. Knížka se četla úplně sama a díky barvitému popisu jsem se dokázala vžít do hlavních postav a útrap, které je kdy potkaly. Kniha měla spád, jen občas filozofické pochody Imogen zpomalovaly celý děj a někdy mi přišly až nadbytečné. Tilda a Imogen mě celkově děsně štvaly, i když na konci knihy jsem si našla cestu i k nim. Strašně si mě kniha získala tím, že padouch Gale nebyl jen zlý, ale měl i záblesky svědomí, starostí o holky a tím působil realisticky (jaký taky čistě ryzí parchant by riskoval podmínečné propuštění aby mohl navštívit svou dceru a vnučku?). Přece jen se z dobráka může stát hajzl i kvůli několika nedorozuměním, které mu přetočí život vzhůru nohama. Co se týká konce, tak mi přišel trošku moc jako z filmu a že by se to takhle přece jen neodehrálo. Takže nakonec pocit realistického vykreslení záporaká a tří kamarádek, který jsem v průběhu knihy měla, přešel spíš v lehké zklamání. I přes to, se mi kniha líbila a jsem si jistá, že si najde své čtenáře.