Ulicemi Lareda

Osamělá holubice je samozřejmě jen jedna, a i když mi k dokončení celé ságy chybí ještě oba její prequely, tuším, že už ji v celé sérii žádná kniha nepřekoná. Ulicemi Lareda však nabízí neméně zajímavý příběh o cestě slavného kapitána Woodrowa Calla za dopadením vlakového lupiče Joeyho Garzy. Fakt, že se éra Divokého západu nezadržitelně chýlí ke konci a prérie jsou čím dál více protkány železničními pražci a telegrafními dráty, nemění nic na tom, že je pohraničí mezi Texasem a Mexikem sakra drsné prostředí, kde o životě a smrti rozhodují maličkosti. Ačkoliv se jedná o závěr celé série, kniha dobře funguje i jako samostatný příběh. Na svého slavnějšího předchůdce navazuje poměrně volně a osudy známých postav v průběhu děje nenásilně rekapituluje. Hlavní rozdíl oproti Pulitzerovou cenou ověnčenému předchozímu románu vidím v celkovém vyznění příběhu – zatímco Osamělá holubice navzdory tragickým událostem nabízí humor, nadsázku a řadu vtipných momentů, Ulicemi Lareda působí mnohem temněji, depresivněji a téměř bez odlehčených pasáží. Svou roli v tom hraje i absence Guse McCraea, jehož nadhled a smysl pro humor patřily k pilířům Osamělé holubice. Ulicemi Lareda není tak strhující ani zábavná jako Osamělá holubice. Je však syrovější, smutnější a v mnoha ohledech realističtější. Jako tečka za příběhem Woodrowa Calla funguje výborně.

Tak jsem dokončila celou westernovou sérii a v této knize se pan spisovatel teda dost odvázal. Každopádně se znovu setkáte s oblíbenci z minulých částí Pea Eye, Lorena, Woodrow Call , Klara a mnoho dalších. Tento díl je přímo přehlídkou krutosti brr. Kdo je horší Mox Mox , Joe Garza nebo snad šílenec z Vraního města Hardin? Nic pro slabé povahy. Dobrodružství je to ale neskutečné, množství prolité krve, množství zavražděných, extra drsný život na mexickém venkově atp. Doporučuji