Ujo Váňa a iné

Záležitost ne nepodobná Višňovému sadu. I tady najdete postavy sympatické, bezbarvé či vzbuzující zlost. Ve výsledku si všechny zaslouží lítost, neboť si ani neuvědomují,co činí, jenom žijí své životy a hrají role, o nichž si ani nedělají iluze, že si je píší samy.

(Ne)smysl života, štěstí i smutek v čistotě, ctnosti a prostotě. Moc krásné.

Dechberoucí, nemám slov... bolavá krása života, kterej jsme si jednou vybrali, a teď neseme jeho následky. Na rozdíl od jinejch Čechovovejch her je tu navíc smíření a znovunalezení klidu, ač má k ideálnímu životu daleko. "Když člověk nemůže žít normálně, tak žije pro přelud. Je to pořád lepší než nic."

Tato divadelní hra by měla být dle anotace komedií až groteskou ? Tak na mě tedy rozhodně nezapůsobila. Přikláním se spíše k existencionálnímu dramatu plnému tíživé atmosféry místa, v němž se setkává několik velmi různorodých postav na přelomu 19. a 20.století. Čtenář vnímá jak generační rozdíly, tak propastné diference mezi lidmi zvyklými žít na vlně novot ve městě a být živeni druhými, tak lidmi žijícími na vesnici, uvyklými tvrdě pracovat a ctít staré hodnoty. Za mě další typická ruská tvorba, která je mi mrazivě blízká.