U nás na Slovácku

"Ve čtvrté lavici už vylétla dívčí paže. "No prosím, co chceš říct?" "Těšíme se na prázdniny, soudružko inspektorko, ale ještě více se těšíme, jak naši pracující splní plán." Tak to mě opravdu rozesmálo, stejně jako řada dalších hlášek a situací v této veskrze sympatické knížce, kterou jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy jako "knihu o mém oblíbeném místě", poněvadž jaké místo by pro mne mohlo být oblíbenější a mému srdci dražší než rodné moravské Slovácko? Také jsem měla tu čest seznámit se s panem spisovatelem Jilíkem, byť zatím jen prostřednictváím mailů, a je to pán opravdu činorodý. A ještě tu mám připravenou v záloze "Pětku s hvězdičkou"... :-)

ano, i toto je či byla pravda: Jeviště bude zdobit Světlonoš a Fortuna. Umístění nahaté krasavice do kulturního stánku bylo podepřeno ještě jedním vážným argumentem. V žádné obci v celém okrese sochu ženy dosud neměli. Jediná byla v okresním městě před obchodním centrem, ale ta znázorňovala cyklistku opírající se o bicykl. Cyklistka žádné dívčí tvary neměla, je oblečena do jakési plandavé teplákové soupravy a má ztrhané rysy ve tváři. Vskutku působí dojmem, jako by právě ukončila Závod míru a dozvěděla se, že ji zapomněli zapsat do seznamu závodníků a ona musí celou trať absolvovat ještě jednou. Různí vtipálkové tvrdili, že je ztrhaná z objížděk po obchodech v okolních vesnicích, když shání to, co v obchodním domě nemají.