Týden v Nejistotě

Týden v Nejistotě je za mě osobně pět hvězd, 100 % a jeden z nejlepších fantasy debutů posledních tří let. Dle magazínu Pevnost jde o novinku měsíce a vysloužila si skóre 80/100. Podle Jana Procházky, jednoho z nejdéle a nejvíce recenzujících recenzentů u nás, je tato kniha nejlepší fantasy počin od vydání Písně oceli Michaely Merglové. Pokud potřebujete ještě víc, počkal bych si na vyjádření předního fantasy experta Martina Bečváře z Fantasy Planet – ale za mě je tato kniha opravdu silná a má velký potenciál. Čte se snadno a přirozeně, podobně jako překlady Harryho Pottera od Rowlingové. Text je psaný kompaktně, ale místy dokáže být až poetický, trochu ve stylu Terryho Pratchetta. Důležitá je ale i detektivní linka, která tomu všemu dodává šmrnc a jakési PC herní kouzlo dobré adventury či RPG. Kniha stojí hlavně na dialozích – ať už mezi hrdinou a jeho okolím, hrdinou a jeho magickou společnicí, nebo hrdinou a sebou samým. Nechybí ani dávka akce, ale hlavními taháky jsou lore, kontrast mezi pohádkou a hororem a vnitřní boj hlavního hrdiny se svou minulostí. Někde jsem četl, že je kniha propagována jako „ideální pro fanoušky Zaklínače“. Chápu proč – hlavní hrdina je samotář, má koně, bojuje s nadpřirozenem a lidem moc nevoní. Ale tím podobnost víceméně končí. Jiný svět, jiný jazyk, jiný přístup. Týden v Nejistotě není žádná derivace – je to svébytné, poetické a místy překvapivě jemné fantasy s vlastním hlasem. A podle mých informací se chystá celá trilogie – druhý díl má být temnější a podle prvních reakcí ještě kvalitnější než ten první, a te nsám o sobě nastavil laťku už hodně vysoko. Ve mně to vyvolalo spoustu vzpomínek – ale ty si nechám do plné recenze. Za mě skvělý počin, rád podpořím a těším se na další díly. Něco takového jsme tu ještě neměli – ta originalita a síla knihy přitáhnout moji pozornost jinam, přesně to jsem chtěl… a taky jsem to dostal. Perfektní práce s kontrastem a velmi chytře zvolené kompromisy. Je to knížka, která vám připomene věci, na které jste možná zapomněli – a když si na ně znovu vzpomenete, víte, že jste je měli rádi.

Od chvíle, kdy se náš dobrodruh Netřesk (matka ráda zahradničila) ubytoval v hospodě U Vodpočatýho dobrodruha, se začaly dít věci. V obci Nejistota je to magií nasáklé a Netřeska ostatně doprovází výsledek magie - metakiss Routa (a to Netřesk nezahradničil :-)). Routa se dorozumívá barvami, či spíše reaguje. Taková zmutovaná šelma kočkovitá, která má nejblíže ke lvici, teda až na ty šupiny, dokáže být přítulná, ale i velmi nebezpečná. Hlavním problémem jsou pirty, koňské příšery, a Netřesk má vesnici těchto nebezpečných potvor zbavit. Snaží se tomu přijít na kloub a při svém pátrání se postupně seznamuje s Nejistotou, s jejími obyvateli. A pak příběh postupně temní. Vyprávění střídá akci a volnější tempo, hrdina je v ohrožení a pak zase v bezpečí. Je to tajemné, legrační, napínavé i smutné. Hodně se mi líbila komunikace s vesničany i mezi nimi vzájemně, bylo to vtipné a docela to vystihuje lidskou náturu. ("A jak bez práce nakrmíme naše děti?!" vzdychla Alexa dramaticky. "Dyť žádný nemáš!" frkla Bára. "Nechci si kazit postavu!") Kdybych jako Routa měla pro celkové hodnocení knihy použít barvy, tak bych pableskovala tyrkysově a královsky modře s fialovou linkou uprostřed. Každopádně mohu doporučit.