Týden v Nejistotě

Od chvíle, kdy se náš dobrodruh Netřesk (matka ráda zahradničila) ubytoval v hospodě U Vodpočatýho dobrodruha, se začaly dít věci. V obci Nejistota je to magií nasáklé a Netřeska ostatně doprovází výsledek magie - metakiss Routa (a to Netřesk nezahradničil :-)). Routa se dorozumívá barvami, či spíše reaguje. Taková zmutovaná šelma kočkovitá, která má nejblíže ke lvici, teda až na ty šupiny, dokáže být přítulná, ale i velmi nebezpečná. Hlavním problémem jsou pirty, koňské příšery, a Netřesk má vesnici těchto nebezpečných potvor zbavit. Snaží se tomu přijít na kloub a při svém pátrání se postupně seznamuje s Nejistotou, s jejími obyvateli. A pak příběh postupně temní. Vyprávění střídá akci a volnější tempo, hrdina je v ohrožení a pak zase v bezpečí. Je to tajemné, legrační, napínavé i smutné. Hodně se mi líbila komunikace s vesničany i mezi nimi vzájemně, bylo to vtipné a docela to vystihuje lidskou náturu. ("A jak bez práce nakrmíme naše děti?!" vzdychla Alexa dramaticky. "Dyť žádný nemáš!" frkla Bára. "Nechci si kazit postavu!") Kdybych jako Routa měla pro celkové hodnocení knihy použít barvy, tak bych pableskovala tyrkysově a královsky modře s fialovou linkou uprostřed. Každopádně mohu doporučit.

Marketing je položený na podobností se Zaklínačem, které jsou skutečně nesporné, co se příběhu týče. Týden v Nejistotě je v podstatě Zaklínač fanfikce se zamračeným hrdinou, který trousí cynické poznámky, drobným questováním pro vesničany, aby vám poskytli správný směr pro další questování, krvavou potyčkou v hospodě, dílčí detektivní prací za účelem zjištění povahy místní nestvůry a nechybí ani sex s místní čarodějnicí. Prostě klasická povídka z Posledního Přání nebo Meče Osudu roztažená do celé knihy. Nejsem úplně blbej, abych nějaký český debut soudil podle standardu pana Sapkowského, ale ono se vám to prostě furt vkrádá do hlavy, když je těch podobností tak moc. Po nějaké době si prostě člověk začne říkat, jak fajn by bylo, kdyby to bylo napsané stejně ostře a chytře a humor opravdu dopadal na úrodnou půdu. Je to dost lehké a odpočinkové čtení pokud s fantasy začínáte a chcete zkusit nějaké to kratší dobrodrůžo. A čte se to tak rychle, že i když pokud vás ta kniha tak úplně nebaví, tak aspoň skončí, než by vás mohla začít srát. Autorce ale fandím a věřím, že s dalšími knihami to půjde nahoru.