Trieste Centrale

Po převzetí zásilky "překvapila" knížka, která je opravdu velmi mini.. zhruba 250 CZK je neomalenost. A troufám si říct že naprosto záměrná a zneužívající oblibenost knihy, na kterou tato navazuje, škoda. Jinak krom velmi chudě popsané atmosféry tohoto mimořádného koutu bývalé Monarchie chválím grafičku a jeji detaily. Logo Hausbrandt na hrnku například, je excelentní. Kdyz už tedy chybí i tamní omamná vůně pražíren ve vzduchu, podobně jako císařovna na zámku Miramare. Dávám hodnocení za celkový dojem. Kvůli popsanému záměrnému kalkulu za tenhle Rudišův (preceňovaný) minimalismus, který zachránila před horšim hodnocením pouze lokalita a esteticke podání.

Milý, tenký doplněk Winterbergovy poslední cesty. Několik malých stránek proložených navíc zajímavými ilustracemi opět připomene typickou mluvu Wenzela Winterberga, překolejení Alp a něco z historie. Román mě velmi oslovil, takže tato knížečka byla skoro povinnost, na kterou jsem se moc těšila a užila si ji za jeden večer.

Milá jednohubka k románu Winterbergova poslední cesta. Alespoň mám další důvod k návštěvě přístavního města Terst :-). Formát knihy ideální do vlaku :o) a přiznám se, že si umím představit i třeba další dva tři podobné doplňky k Winterbergově příběhu.

Jak by řekl Winterberg: "Krásné, krásné, ale krátké, krátké." PS: Ilustrace této povídky, jsou také mimořádně vydařené.

Kouzelné. "Smutné, smutné." A ilustrace úžasně atmosférotvorné.

Úžasná jednohubka s překrásnými ilustracemi.

Krásné, krásné...

“Železnice překolejí všechno: Alpy, hranice, jenom ne smrt.” Jako fanynka knih Jaroslava Rudiše “must have”. Smutná láskyplná výhybka z železničního románu s velmi vhodně doplňujícími ilustracemi.

Tuto knihu dokáže ocenit pouze ten, kdo četl román Winterbergova poslední cesta. Je to takový milý, krátký a graficky povedený návrat k jeho poetice. Autorem umožněné ještě jedno setkání s panem Krausem a panem Winterbergem. Zatímco románu, i přesto, že se mi líbil, jsem musel konečné hodnocení lehce snížit pro příliš dlouhé citace ze starého železničního baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913, této minimalistické novele z italského Terstu, kde se v době monarchie setkávalo několik živlů (německý, slovinský a italský) a končila železnice, nemám co vytknout. A protože knize sluší prostředí kupé se za okny ubíhajícími kolejemi, přečetl jsem jí cestou vlakem z Prahy za přáteli do Nymburka.

Trieste Centrale je krásná, příjemná, melancholická jednohubka, v níž se vracíme k milému panu Krausovi a hlavně k panu Winterbergovi a jeho záchvatům historie. Přišlo mi to jako vrátit se ke starým přátelům. Navíc je tato knížečka obohacena o barevné celostránkové + menší černobílé ilustrace Haliny Kirschner. Pokud se vám líbila Winterbergova poslední cesta, bude se vám zaručeně líbit i tohle. Jestli předchozí knihu neznáte, asi vám bude unikat smysl tohoto textu a úplně to neoceníte. Určitě v tomto případě platí číst popořadě. Za mne naprostá spokojenost a mám chuť se do Poslední Winterbergovy cesty brzy pustit. Je to teda náročnější čtení, melancholické... smutné, smutné, milý pane Krausi... ale vlastně hrozně krásné.