Tři čtvrtě na šílenství

Slovenka Jela Abasová je literární čarodějka. Nejde přitom jen o to, že chápe rozdíl mezi větou jednoduchou a rozvitou, ale že skrze stylistiku dokáže dát v průběhu několika řádků charakter nejen světu, ale i postavám a jejich počínání. Tři čtvrtě na šílenství tak není jen o kouzlu fantastiky, ale strhne i samotnou formou zpracování. Stran zápletky si pak na sebe autorka upletla trochu bič. Svůj debutový román rozdělila do čtyř částí, z nichž každá funguje zcela svébytně, přičemž spojení všech linií spočívá ve čtveřici sourozenců, kteří ve světě plném magie (kterážto zde zjednodušeně řečeno nahrazuje moc páry) zažívají zběsilá dobrodružství. Něco se přímo prolíná, něco naopak funguje zcela samostatně. Zvláštní je, jak se spisovatelce podařilo každou z částí napsat maličko jinak; nenápadně tak dotváří osobitost té které hlavní postavy. Je to kniha plná úžasných nápadů, ohromující jazykovými prostředky a parádní atmosférou, jež se umí brát stejnou měrou vážně, jako být svéhlavě zábavná.

Úplně nový svět se svou mytologií, rozdílnými rasami, společenským rozdělením, v němž funguje věda i magie. Na začátek jsem si na základě rozhovoru Jana Procházky s autorkou, který vyšel na Děti noci, přečetla povídku Pre uhryznutých, abych věděla, do čeho jdu. Hlavními hrdiny jsou dhampíři, čtyři sourozenci, z nichž jeden je dhampírem omylem. Každému z nich je věnována samostatná povídka, a přece spolu souvisejí nějakou částí společného osudu. Je to dobrodružné, skrývá v sobě tajemství a pátrání po nich, každý ze sourozenců hledá své nísto na slunci... Teda na slunci až tak úplně ne... Myslím, že o jejich osudech si budeme jistě moci něco dalšího přečíst, protože nic není úplně uzavřeno a o pokračování si to samo říká. Jinak mně se nejvíce líbila část věnovaná Rionovi, je to fakt loser, o to víc jsem mu fandila.