Třetí terapie

Kniha se mě velmi líbila, jako předešlé knihy od autorky. Kniha velmi čtivá, k zamyšlení, jaký vliv na člověka může mít minulost.

Příběh se odehrává zčásti v Drážďanech a zčásti v Osvětimi a popisuje životní peripetie Němky Mathildy, která se snaží nějak popasovat s tím, že její děda byl za války esesák v koncentračním táboře v Osvětimi, a polského vdovce Grzegorze, který pracuje jako průvodce po táboře a žije ve společné domácnosti se sedmnáctiletou dcerou a svou matkou, jež pochází z Beskyd... Románu se nedá upřít velmi dobře pojatý námět, autorka dokáže vytvořit pro mě zajímavý a mnohovrstevnatý příběh, který vypráví tempem, jež mi vyhovuje... S čím mám však trochu problém, jsou na můj vkus někdy až příliš černobílé a šablonovité postavy, které pak v mých očích ztrácejí věrohodnost a některé jejich jednání mi pak připadá až moc přitažené za vlasy - v tomto případě to byl vztah mezi Mathildou a "terapeutem" Thomasem... Co mi rovněž místy nejde moc pod nos, jsou některé přímé řeči, připadá mi, že jsou někdy až moc šroubované, nepřirozené, že takhle se běžně nemluví... Hodnocení tedy zůstává tak nějak na půl cesty, témata a námět knihy jsou zajímavé, ale to celkové zpracování za mě trochu pokulhává... Od autorky jsem četla Varhaníka, Jizvu ne, ale výhrady jsem měla v podstatě stejné... Hodnocení: 3,5 * z 5 *