Třetí terapie

Moje třetí kniha od Danuty Chlupové. Moc mě nevzala, ale vlastně nevím proč. Osudy obou hlavních postav jsou tvrdé, člověk by je nechtěl zažívat. Ale asi mi vadila Mathildina linka. Je až neuvěřitelná, tedy její vztah s Thomasem a přesun do Polska. Námět je fajn, ale prostě mi zpracování to nějak nesedlo. Obálka knihy mi přijde úplně mimo, zavádějící.

Na první pohled mě anotace knihy zaujala, ale po přečtení samotného příběhu jsem zjistil, že jsem očekával něco trochu jiného. Doufal jsem, že autorka věnuje více prostoru samotnému městu Osvětim. Sám jsem toto místo navštívil a vím, že má rozhodně co nabídnout – je krásné a plné historie. Zároveň bych ocenil hlubší vhled do historických událostí a detailnější zpracování pátrání po bývalém esesmanovi. Co mě naopak příjemně překvapilo, byl autorčin styl psaní. Píše přímo, bez zbytečných příkras a „omáčky“, což příběhu dodává syrovou a pochmurnou atmosféru. Ta se dokonale hodí k tématu a prostředí, ve kterém se děj odehrává. Knihu bych označil za psychologický rozbor vztahů, pocitu viny a vlivu minulosti na přítomnost. Příběh vyvolává silné emoce a nutí čtenáře zamyslet se nad otázkami, které přesahují samotný děj. Velmi se mi líbila dějová linka Barbary. I přesto, že nekončí šťastně, postava se zcela vžila do role babičky/matky Kamily. Hezky ukazuje, že i ve vyšším věku by si člověk měl jít za tím, co chce, dokud není pozdě. Nejvíce emocí ve mně při čtení vyvolala záporná postava Thomase, která je velmi dobře napsaná. Jeho zneužívání moci a manipulace na úkor druhých jsou mrazivým připomenutím toho, jak snadno lze překročit hranici mezi správným a špatným. Obzvláště silně na mě působil osud Mathildy, která je už tak na pokraji svých sil. Ve své situaci bere nataženou ruku jako záchranné lano, ale místo pomoci ji to ještě více spoutá. Kniha se čte velmi dobře, zvláště druhá polovina příběhu. Krátké, úderné kapitoly dodávají příběhu dynamiku. Musím přiznat, že některé události byly předvídatelné, ale jiné mě skutečně překvapily. Ig: pribehystranek