Upřímně se přiznám, že se s naučnou literaturou setkávám primárně při psaní různých seminárních prací a přípravě prezentací na vysoké. Občas se však přistihnu, že při vší té záplavě fantasy, romantiky, detektivek a hororů mé srdce zatouží po něčem, co mě přinutí hluboce se zamyslet. A přesně tohle kniha dokázala. Dílo Trauma a disociace mě zaujalo nejen zajímavou obálkou, ale především anotací, která slibuje dostupnost a relevantnost informací pro každého: odborníka i laika. Obecně jsou oba pojmy v České republice ne příliš známé a spousta lidí vlastně ani neví, co si pod nimi představit. Jelikož je kniha poměrně netradiční, rozhodla jsem se ve stejném duchu pojmout i tuto recenzi. Níže se tedy dozvíte největší klady a zápory, které dílo dle mého názoru vystihují. Nejprve ke kladům. Tato kniha: + nabízí základní terminologii a definice traumatu a disociace v poměrně srozumitelném jazyce, + obecně vymezuje poruchy vznikající z traumatu jako například posttraumatickou disociaci, PTSP, chronickou depersonalizaci, derealizaci či u nás poměrně neznámou DID, + je skvělým průvodcem nejen pro lidi trpící některou z disociačních poruch, vyplývajících z traumatu, ale také obsahuje citlivé rady pro jejich blízkou rodinu či přátele, + obsahuje spoustu zajímavých studií, odkazů na výzkumy, modely či webové stránky, zabývající se traumatem a disociací, + vysvětluje vznik, průběh a vyrovnávání se s traumatickou situací, + dbá na důležitost terapeutické práce u lidí s disociačními poruchami, + poukazuje na situaci nejen v zahraničí, ale i v České republice. A na závěr několik malých záporů. Tato kniha: - je občas náročně napsaná, i přesto, že se snaží o srozumitelné vysvětlení terminologie. - obsahuje málo osobních příběhů a celkově situací z praxe, - není pro každého; jelikož se jedná o naučnou literaturu, kterou spousta lidí nevyhledává a nemá rádo. Podtrženo a sečteno, autorka i přes obtížnost tématu píše čtivě a srozumitelně. Občas se sice stane, že si člověk musí některou pasáž přečíst dvakrát, protože ať chceme nebo ne, definice někdy dokážou pořádně potrápit. Jak jsem zmínila v negativech, trochu mě mrzelo, že se v knize nevyskytovalo více osobních příběhů dotýkajících se traumatu a celkově disociačních poruch. Pár zmínek se našlo a právě kvůli nim bych ocenila, kdyby jich bylo v knize podstatně víc. Tyhle pasáže byly nesmírně zajímavé a velice lidským způsobem přibližovaly jinak náročnou tematiku. Narovinu upozorňuji, že je to místy těžké a bolavé čtení, při kterém mě upřímně mrazilo víc, než při kdejakém hororu. Protože jsem věděla, že to není fikce. Tohle je bohužel realita.

Vydanie knihy ma veľmi potešilo. Pokiaľ viem, ide o jedinú knihu týkajúcu sa psychotraumatológie od slovenského autora na česko - slovenskom knižnom trhu a vôbec jednu z mála na túto tému. (van der Kolka som zatiaľ nečítal a Levine na mňa aj napriek určitej odbornosti pôsobí silne ezo). Autorku považujem za kapacitu v rámci česko - slovenskej psychotraumatológie, mal som možnosť zažiť ju aj osobne na prednáške. Ako naživo, tak aj v knihe na mňa aj napriek kvantu skúseností pôsobila naozaj skromne. V knihe približuje zrozumiteľným jazykom psychické aspekty traumy, proces traumatizácie a liečbu. Vychádza už z novej klasifikácie MKCH 11, ktorá ešte v česko - slovenskom zdravotníctve nevstúpila úplne v platnosť. Opiera sa aj o americký DSM. Taktiež píše o disociácii vo vzťahu k traume a o ťažkostiach ju rozpoznať, niekedy aj u výskumníkov, ktorí sa problematike venujú roky. To je podľa mňa veľmi dôležité. Bol som totiž zdesený keď som pred časom zistil, že na sociálnych sieťach (hlavne TikTok, ktorý je rakovina internetu) existujú hromady ľudí predstierajúcich DID (dissociative identity disorder; prípadne iné akože psychiatrické diagnózy), vrátane ukážok jednotlivých "identít" ktorá je však obyčajným divadlom. V niektorých prípadoch sú schopní zájsť až tak ďaleko, že si vytvoria (alebo nechajú vystaviť) falošnú lekársku správu s diagnózou DID. Takéto hyeny však majú často slušný fanklub, ktorý im to žerie aj s navijakom a svojim správaním degradujú ľudí skutočne trpiacich DID. Venuje sa aj smutným prípadom, kedy obetiam traumatizovaným po zneužití okolie neverí a namiesto obetí z nich robí páchateľov. Vychádza z tzv. akronymu DARVO (Deny, Attack, Reverse roles of Victim and Offender). Zaujala aj kapitola o traumatizácii v cirkevných kruhoch. Kým minimálne v tej najväčšej štátom uznanej cirkvi je bežnou praxou ututlať zneužívanie a obviniť obeť, autorka uvádza aj pozitívne prípady, kedy duchovní a rehoľníci sami podstupovali výcvik v psychotraumatológii a / alebo inej psychoterapii a rozhodli sa obetiam pomáhať. Taktiež mnohí traumatizovaní či disocovaní klienti autorky boli spočiatku práve z náboženských kruhov (a stredoveké "posadnutie zlými duchmi" mohla v skutočnosti byť disociácia po traumatickom zážitku).