Trápení všeho druhu

Ach, jak já tuto knihu miluju. Je jako pohlazení, zachumlání se do deky, kousek bábovky. Je to takové ,,čtení na neděli''. Trochu melancholické, roztomilé, vtipné, pravdivé. Trápení všeho druhu se určitě dostane do mých nejlepších knih za tento rok.

Kniha povídek, která se může číst jako román. Starosti i radosti běžných dní – o nemoci, nespavosti, úzkosti, prvních láskách. Postavy z autorčina života nám budou blízké a snadno v nich poznáme sebe nebo třeba někoho z naší rodiny. Autorčin román, Co je odtud vidět, si mě naprosto získal, proto mi je jasné, že jakmile od autorky u nás něco vyjde, já si to rozhodně hned přečtu. A musím říci, že i tentokrát, ač se jedná o povídky, mě autorka zaujala, kniha mě pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout. I když se v knize píše o obyčejných věcech a situacích, je to tak krásně napsáno, že jsem si užívala každou větu. Navíc se mi líbilo to, že o těchto běžných věcech dokáže autorka napsat tak hluboký a smysluplný text, úplně se do něj ponoříte. Všechny povídky jsou podány lehce a s vtipem. I když to jsou kolikrát vážná témata, tak je autorka nezesměšňuje, ale garantuji, že se při čtení budete i usmívat. Témata z běžného života, v knize se prostě musíte najít. Já se našla, a to v povídce Noci, kdy jsme nemohly spát. Díky tomu mi je to blízké a dokázala jsem se knížkou sžít. Jednotlivé příběhy doplňují krásné ilustrace, které přesně vystihují to, o co tam šlo. V knize mi bylo opravdu dobře. Tak se zachumlejte pod deku, uvařte si čaj a pusťte si do svého života Marianu Leky.