Transfer

Transfer je pátou knihou Bellové, kterou jsem přečetla. A opět je jiná. Uznávám, nejvíce mě zaujalo Jezero, ani další romány však ve své jinakosti a originalitě nezaostávají. Dnes je létání už poměrně běžnou lidskou aktivitou a nejeden z nás zažil zpoždění letadel. Připomnělo mi to jeden můj let se Srbska. Sněžilo a sněžilo a sněžilo, jenže odlet do Prahy odkládali stále jen o další hodinu. Po X hodinách vyčerpaného vejrání na panel s odlety přišla konečně informace o odkladu "až" do rána. A tak jsem jsem byla odvezena do přiděleného "hodinového" hotelu... opravdu ojedinělá zkušenost. Jenže Belgie, jenže Brusel. Jistě větší letiště, jistě širší nabídka hotelů. I když jeden nikdy neví. Nejhorší je asi to myšlenkové vakuum vytvořené nekonečným čekáním. Soustředit se na knihu se prostě nejde. Třeba už to poletí... Vždyť už jsem měla být dávno doma. Bellová zvolila zajímavé téma pro román, kterému více než jinému sluší ona povídková forma. Na letištích mě nejvíc fascinuje ta neuvěřitelně různorodá směsice lidí, která se v určitou chvíli sejde na jednom místě. A uvízne tam. Mnohdy se při pohledu na tu pestrou skladbu sama zamýšlím, co dělá tento, kam letí tahle, letí za prací nebo jinam. Bellová nadto do románu zasadila ne zcela tuctové typy s ne zcela obvyklými, stereotypními životy. Pozornost přitom zaměřuje na vztahy, o nichž protagonisté mohou nečekané množství času přemýšlet. A tak se takový tranzitní prostor může stát dokonce i katalyzátorem životních změn. Nejvíc mě oslovily příběhy milovníka Kerouaca a manželky stárnoucího, promiskuitního malíře. A pobavila mě zajímavost ze života ptáků ;-). "Věděl jsi, že ptáci nemají svěrače řitního otvoru?"

Je to chytré, mnohovrstevnaté, přímočaré až úsečné. Má to humor, trochu přesah, občas se nebojí smysluplné vulgarity přesně na míru. Často poctivě nekorektní... Co víc si přát. Nejsem skoro vůbec povídková, ale pro Biancu Bellovou mám slabost. Zatím mě nezklamala, každá její kniha je zcela jiná a to se počítá. Ale (svědčí o tom mnohé komentáře i nízké hodnocení) není vždy snadné se správně naladit a dostat se textu víc pod kůži. Sama jsem napoprvé kvůli nesoustředěnosti odložila, ale pak mi pomohlo letiště Václava Havla a let na Krétu :o) ...tehdy dokázala vytvořit okamžik, ze kterého mohl člověk pít celý život jako ze studánky ukryté hluboko ve skalách" "Mí tanecníci a tanečnice jsou krásní, mají držení těla jako ušlechtilí koně, ale v hlavě mají naprostý chaos, každý z nich má ego jako prezident zeměkoule, ale přitom jsou zranitelní jako noční motýli."