Transfer

Transfer je pátou knihou Bellové, kterou jsem přečetla. A opět je jiná. Uznávám, nejvíce mě zaujalo Jezero, ani další romány však ve své jinakosti a originalitě nezaostávají. Dnes je létání už poměrně běžnou lidskou aktivitou a nejeden z nás zažil zpoždění letadel. Připomnělo mi to jeden můj let se Srbska. Sněžilo a sněžilo a sněžilo, jenže odlet do Prahy odkládali stále jen o další hodinu. Po X hodinách vyčerpaného vejrání na panel s odlety přišla konečně informace o odkladu "až" do rána. A tak jsem jsem byla odvezena do přiděleného "hodinového" hotelu... opravdu ojedinělá zkušenost. Jenže Belgie, jenže Brusel. Jistě větší letiště, jistě širší nabídka hotelů. I když jeden nikdy neví. Nejhorší je asi to myšlenkové vakuum vytvořené nekonečným čekáním. Soustředit se na knihu se prostě nejde. Třeba už to poletí... Vždyť už jsem měla být dávno doma. Bellová zvolila zajímavé téma pro román, kterému více než jinému sluší ona povídková forma. Na letištích mě nejvíc fascinuje ta neuvěřitelně různorodá směsice lidí, která se v určitou chvíli sejde na jednom místě. A uvízne tam. Mnohdy se při pohledu na tu pestrou skladbu sama zamýšlím, co dělá tento, kam letí tahle, letí za prací nebo jinam. Bellová nadto do románu zasadila ne zcela tuctové typy s ne zcela obvyklými, stereotypními životy. Pozornost přitom zaměřuje na vztahy, o nichž protagonisté mohou nečekané množství času přemýšlet. A tak se takový tranzitní prostor může stát dokonce i katalyzátorem životních změn. Nejvíc mě oslovily příběhy milovníka Kerouaca a manželky stárnoucího, promiskuitního malíře. A pobavila mě zajímavost ze života ptáků ;-). "Věděl jsi, že ptáci nemají svěrače řitního otvoru?"

Čtyři povídky, čtyři osudy lidí, které se vzájemně protnou (nejen) na letišti. Nejvíce se mi líbila povídka Lindy, která se vrací z pohřbu své maminky. Uvítala bych klidně, kdyby knížka byla delší, měla více povídek, více postav. Na knížku jen tak hnedka nezapomenu. Rozhodně doporučuji dále. 5*