KNIHKUPECTVÍ: "Máte prosím nějakou vtipnou knížku, která pobaví?" Následuje krátký zamyšlený výraz prodavačky a odpověď: "Tohle lidi hodně berou." Sleduji pro jistotu obě ruce paní za pultem a snažím se telepaticky odhadnout, co to ty lidi teda hodně berou. Můj hypnotický pohled jí poněkud znervózní a ona zopakuje: "No Tohle lidi hodně berou. To neznáte? Je to fakt vtipný, třeba o tom, že na začátku února už nikde nekoupíte zimní čepici, o tom, co dělat, kyž se vám pokazí plynový kotel nebo jak prát nejenom špinavý peníze, jak používat klíckovou pastičku na myši, jak obvykle probíhá rehabilitační cvičení a návštěva u dentální hygienistky. No a spoustu dalších praktických rad, třeba pro nastávající nevěsty neocenitelné rady, jak naplánovat ten ideální den D, nebo co dělat, když vám na puse vytaší Rakousko..." A já si uvědomuju, že to chci. Chci to, co všichni ti lidi berou, protože to přece musí stát zato, no ne? A víte co, byla jsem nadšená a u některých fejetonů se řechtala jak blázen (i po několikátém přečtení). Neváhejte, čtěte a bavte se :-)

Fejetony a krátké příběhy ze života mi zpříjemnily odpoledne. U některých jsem se jen usmívala jako že to je fajn, u jiných jsem se fakt zasmála nahlas, že se v tom poznávám nebo že je to sranda...občas tragikomická. Výborný byl příběh s nefunkčním kotlem, neboť podobnou zkušenost jsme učinili i my (pro změnu jsme sice nemuseli vyměnit všechny součásti kotle na vodu, ale zjistili jsme, že pan vodař-plynař pozapomněl na napouštěcí ventil...). Líbily se mi i do Prahy odeslané zimní čepice, protože je už únor (to já zas marně sháněla plavky v květnu a společenské šaty v lednu...) a taky kavárničky s dětskými koutky (omylem jsem s vnukem kdysi do jedné vstoupila a měla z toho noční můru ještě když se mu narodil bráška). Doporučuji pro ukrácení dlouhé chvíle a spravení nálady.