Skvělá a nápaditá třináctka rozmanitých povídek napsaná pod vlajkovou lodí tomešovského černého humoru, se kterým jsem se mohla seznámit i v jeho další tvorbě, a který mě dokáže upřímně rozesmát. Opět nechybí notná dávka ironie, sebeironie a sarkasmu, u některých příběhů jsem měla nervy na pochodu (Chuť mezi řádky), často byly povídky tak trochu bizarní, ale všechny spojuje obyčejný život a k němu přiléhající absurdita. Za mě skvělý poslech na MůjRozhlas.

Mám humor a hravost pana Tomeše ráda. Moc se mi líbila i příloha k povídkám. Dává jim další rozměr, když už jsme u těch matematických analogií. Klidně bych si ty povídky přečetla znova v jiném pořadí, ale zítra už musím vrátit knížku do naší krásné knihovny (jestli pan autor někdy zavítá na autorské čtení i k nám, určitě ho některá paní knihovnice provede, stojí to opravdu za to). Čeká na ni totiž celý zástup netrpělivých čtenářů (na knížku, ne paní knihovnici). Taky nesmím zapomenout přidat příspěvek na Databázi dojmů. Jestli pan Tomeš někdy zavítá k nám na autorské čtení, moc ráda bych se zeptala, jak moc jsou jeho povídky autobiografické, tedy z jeho života. Určitě by mě to zajímalo u povídek Měla babka, Chuť mezi řádky a Pežot Lux. A taky bych ráda věděla, kam šel pro inspiraci třeba k povídce Jeden den s igelitkou nebo Poklad. Další otázka by se určitě týkala doby, po kterou povídky psal, a jestli má u toho nějaký rituál. No a nakonec, co by poradil začínajícím autorům. Proč ne, že jo? Právě jsem tady sepsala docela dlouhej odstavec. Když to z obou stran obalím textem o stopadesáti stránkách, bude to už pořádně tlustá knížka.