Titus Andronicus/Titus Andronicus

Šokující, brutální, nelítostné, mrazivé. S ničím podobným jsem se zřejmě ještě nesetkala. Myslíte si, že se to nemůže stát - ale ono se to stane. Myslíte si, že tohle by přece nikdo neudělal - ale přesto to někdo udělá. Myslíte si, že to musí dobře dopadnout - ale... ? Syrová krutost, střet civilizace s barbarstvím, chvíle, kdy člověk přestává být člověkem a stává se z něj zrůda. Kdy žít bolí. Kdy umřít je vysvobození. Asi za vše mluví tyto slova: Já nejsem děcko, nebudu se modlit, nechci se kát a litovat svých činů. Tisíckrát horší zločiny bych spáchal, kdybych jen mohl... Bolavé....

A stejně je to milé, když vás i takový autor jako je William Shakespeare dokáže po letech překvapit, že? A dlužno podotknout, tato hra mě velice překvapila. Dokonce bych tvrdil, nikoliv bez podivu, že mě překvapila více než bych chtěl. Hra se na první pohled opravdu může zdát zbytečně přehnaná (a to i patrně je) a nedosahující klasických lyrických kvalit drahé naší Labutě avonské. Ale to ve skutečnosti není pravda. Stačí se podívat na hru kontrastů před onou strašlivou událostí s Lavinií – Tamora popisující les Aaronovi a Tamora popisující les svým synům. To je prostě neskutečně krásné. Další mimořádná scéna následuje když je Titovi předvedena jeho dcera. To je prostě bravurně napsáno. Ve hře lze pozorovat jisté paralely s Králem Learem a Timonem Athénským. Hlavně však právě s Timonem. Zmíním například scénu III.1. 30 – 60, kde nářek Titův velice připomíná Timonovu rezignaci na lidstvo, ještě silněji pak nářek Titův o tygrech žijících v Římě připomíná přirovnání obyvatel Athén ke zvěři. Tak i Král Lear v sobě nese pozůstatky Tita Andronica. Nepřipomíná nářek Titův nad svou němou dcerou nářek Learův nad mrtvou Kordelií? Nepřipomíná šílenství Titovo šílenství Learovo? Upřímně se mi zdá, že celá hra v sobě nese spoustu předzvěstí budoucích Shakespearových mistrovských kusů a myslím, že je tato krvavá fraška, tento horor na plátně neprávem opomíjen. Aaron: Raději k peklu. Nebe se nás zřeklo. Mimochodem, i zde musím pochválit skvělý překlad pana Hilského. Já toho chlapa prostě zbožňuji.