Timon Athénský / Timon of Athens

Jedna z mých nejoblíbenějších Shakespearových tragédií vůbec - ano, tragédií. I když je sice hra velmi cynická, komicky jízlivá a někdy až satirická, jedná se o opravdovou sociální tragédii v pravém slova smyslu. Autentický a důvěryhodný příběh velkorysého člověka, jehož dobromyslnost se setkává s pravým opakem - je konfrontována s lidskou hamižností, prospěchářstvím a sobectvím. Pomocí nenucených a plynulých dialogů postav a vnitřních monologů sledujeme dramatický přerod hlavního hrdiny z filantropa na mizantropa. Příběh má sice zprvu velmi jednoduchou myšlenku - zato velmi silnou - ale kniha se postupně rozvíjí a tragický zvrat v závěru úderně vyvrací možné očekávání konce ve stylu klišé (člověk se domnívá, že již ví, jak příběh skončí, aby ho poté autor v poslední části knihy překvapil). Nejlepší na tomto díle je jeden z typicky shakespearovských znaků - jeho nadčasovost. Příběh, zasazený do antických Atén, se stejně tak může přihodit kdykoliv a kdekoliv jinde. A v tom tkví i síla tohoto příběhu.

Je to jedna z méně slavných Shakespearových her, ale podle mě je jedna z nejlepších. Nevadí mi řecké kulisy, ani to, že je kniha z "jiné" doby. Podle mě je velmi nadčasová, o ztrátě iluzí. Rozhodně je to jedna z her, které bych ráda viděla na jevišti, ale ještě jsem neměla to štěstí. Jediné, co trochu drhlo a kvůli čemu se mi text hůře četl, byly dialogy...