Tíha

Při pohledu na tlouštíka na obálce by se mohlo zdát, že název má něco společného s jeho váhou. Ta sice v knize hraje určitou roli, ale Tíha je příběhem o tíze osamělosti, o promarněných příležitostech, o důležité roli otců a vlastně o všech tíhách, které nás životem můžou někdy provázet. Příběh je vyprávěný z pohledu dvou lidí. První je stárnoucí bývalý profesor Arthur. Ačkoli zrovna nefandím lidem, kteří mají 250 kg a víc, Arthura je lehké si oblíbit. Je to milý, citlivý a laskavý člověk. Žije velmi osamělý život, ven nevychází a se zbytkem rodiny se nestýká. Druhý je osmnáctiletý chlapec Kel, jehož máma Charlene se o něj dávno nestará a pomalu se upíjí k smrti. Oba spojuje to, že od nich otec odešel když byli ještě děti a jeho nepřítomnost těžce nesli, oba jsou odkázáni sami na sebe, pro oba je důležitá Charlene... Kniha se dobře čte, místy je úsměvná, častěji je smutná. Přináší zamyšlení nad rodinnými i přátelskými vztahy, nad tím, co vlastně víme o svých nejbližších... Kdo rád čte knihy s životními příběhy k zamyšlení, tomu se bude Tíha líbit.

Překrásný smutný příběh, kt. se mě dotýká ve více aspektech. Autorka píše velmi čtivě a civilně, 340 stran uteče, a vám je líto, že je konec. Mohla by spadnout do patosu, ale daří se jí to krásně vybalancovat, postavy jsou skutečné a uvěřitelné. Miluju oba Arthury, Yolandu i Linds. Knihu jsem koupila za celých 9 ( slovy devět ) korun, a je to milý přírůstek mé knihovny.