Thorgal 11 - Tanatlokovy oči

Album samo o sobě možná tak skvělé není, ale v návaznosti na předchozí díly Dítě z hvězd a Ostrov v ledových mořích mě jednoduše dojala osudovost ústřední zápletky. Jasně, možná jsou to trochu zbytečně Hvězdný války, ale co si budeme nalhávat, i ty mají předobraz v řeckých tragédiích. A Jean Van Hamme dávkuje posloupnost událostí s takovou precizností, až má jeden podezření, že si to nevymýšlí za pochodu, ale že měl komplexní dění v hlavě od samého počátku. Grzegorz Rosiński pak dokazuje, že pro Thorgala se vysloveně narodil. Noční výsadek ze vzducholodě by takhle perfektně snad nikdo nakreslit nedokázal. Takže jo, Thorgal je zpátky a pořád je přesně tak boží, jako ostatně vždycky byl. Tahle série je jednoduše nadčasová po stránce dějové i výtvarné. Ty nápady, jež tvůrci dávají v plénum, nejsou jen výrony autorské imaginace, ale pečlivě promyšlené kousky mozaiky, která nabývá na stále konkrétnějších detailech. Jako celek jeden z nejkrásnějších a taky nejdepresivnějších fantasy komiksů.

Eeeech, tento rok sa mi jaksi darí narážať na veci, o ktorých som si myslel, že som ich čítal a ono to jaksi nie je pravda. Mal som za to, že z Thorgala nemám prečítané len od nejakej 17-ky. Teraz zisťujem, že ee. Zrejme som zabudol, že medzičasom sa mi podarilo jeho české vydania takmer na komplet skompletizovať. Asi starnem :)). Tento diel je priamym pokračovaním predošlého, nemá zmysel čítať ho samostatne. Príbeh naberá epické grády, hrdinovia si robia navzájom zle - poniektorí aj dobre ;) - a príbeh zďaleka nekončí. Skôr naberá na otáčkach. A zvratoch. Kresbe niet čo vytknúť. Ale, to u Rosinskeho naozaj ťažko. No nič, upaľujem do police pre pokračovanie...