Klasická detektivka, při které jsem se musela více soustředit na jména, ale kniha byla čtivá a nutila mě přemýšlet o tom, kdo je vrah. Slečnu Marplovou mám moc ráda, je to prostě taková milá babička, kterou ovšem není dobré podceňovat, protože ona si sice pěkně v křesle plete, ale přitom poslouchá a nic jí neunikne.