Zatímco první autorčina sbírka mi nepřišla nijak světoborná, spíš milá, z téhle jsem byl nadšen, protože je podstatně ohnivější (no pun intended). Jakožto čtenář odkojenej Henrym Rollinsem a jeho filozofií železa mám slabost pro texty, který burcujou ke zdravé bojovnosti a převzetí vlády nad svým životem. Tahle sbírka mi tím pádem pěkně sedla a dovedu si představit, že řadě lidí opravdu pomohla. A rozhodně bych autorce nevyčítal, že napadá muže - jasně říká, že nemá nic proti mužům obecně, jen proti násilníkům, panovačnejm typům a dalším duševním mrzákům. A překlad Anny Formánkové je stejně jako u první sbírky přesně takovej, jakej by měl být.

Ač jsem se na knížku hodně těšila, tak mě opravdu hodně zklamala. Po grafické stránce byla přinejmenším zajímavá a neotřelá, ale obsahově se mi vůbec nelíbila. Sice jí přečtete opravdu za chviličku, třeba za pár hodin, ale není to příjemné čtení. Autorka je bezpochyby skvělou básnířkou a to i přesto, že mi moderní poezie nic moc neříká. Dokáže s pár slovama opravdu zázraky. Autorka nicméně v "básních" neustále vnucovala čtenářům názor, že všichni muži jsou zlí a nemyslí na nic jiného, než na to, jak ženy ponížit, zpacifikovat a ublížit jim a naopak všechny ženy jsou báječné, skvělé, odvážné, atd. Nic proti názorům ostatních, nic proti feministickému hnutí, ale svět (a hlavně ženy a muži) nejsou tak černobílí, jak je popisuje autorka. Ano, najdou se mezi nimi i hulváti (ano, pár jich znám), ale většina kluků, které jsem poznala byli a jsou slušňáci a neublížili by ani mouše. Takže za mě jasný propadák.