The White Book

Čtenářský, tentokrát skoro fyzický zážitek zcela zvláštního druhu. Co kapitola, to báseň v próze, co stránka, to zpráva o životě a smrti. Člověk cítí mráz a cítí smutek. Pro mne velmi podobné Enquistovu Svrženému andělovi.

Lyricko-poetický text, jemuž by, kvůli složitému tématu, zřejmě více slušela básnická křehkost. Próza nedokáže vytvořit rozhraní, kde můžete uvažovat a cítit zároveň. Je více nutkavá k sdělení a mně mnohé kapitoly (byť krátké) nedonutily vnímat bolest natolik, jak by dovedla citlivost poezie. Úvahy a meditování nad bělostí života, i nad jeho opakem neměly ustálenou kvalitu. V ní spatřuji největší nedostatek psané tryzny. Námět je skvělý, momentálně mě nenapadá jakákoliv podobnost s nějakou jinou knihou. Nehledejte v mých slovech pohled cynika; rozhodně jím nejsem. Ale ve slovech korejské autorky spatřuji drobný odstup, který mi není příjemný. Snad je vše způsobené rozdílnou kulturou, nebo výchovou. Obě entity jsou vlastně propojeny. Kniha na vícenásobné čtení. Možná by potom hodnocení vypadalo jinak.