Přiznám se, že mi barokně kudrlinková stylistika Patricka deWitta do kulis Divokého Západu příliš nesedla. V rámci toho, mezi jakou smetánkou se v příběhu pohybujeme - děvky, farmáři, zabijáci, trapeři, zlatokopové -, mluví postavy vesměs jazykem hodným divadelních prken Shakespearova Globu. Naopak prostředí je sympaticky špinavé, drsné a realistické, pročež mi jedno s druhým moc neštymovalo. Na druhou stranu, když na tuhle hru člověk přistoupí, čeká jej vskutku pestrá jízda krajinou zapadajícího slunce, plná pikareskních postav a pitoreskních situací. Morbidní atmosférou to hodně připomíná Mrtvého muže Jima Jarmusche, kdyby se v něm trochu víc mluvilo a byl v barvě. Naneštěstí díky umělecké stylizaci postrádá román významnější dějovou zápletku, která tak začíná a končí u jednoduché road movie o hledání smyslu života, vesmíru a vůbec, okořeněno notnou dávkou absurdního humoru. Autorský záměr jsem pochopil, ale nemohu říci, že ocenil. V tomhle ohledu jsem westernový tradicionalista.

Netradiční kovbojka Patricka deWitta je syrová, úderná, velmi vtipná, místy melancholická a rozhodně je to nádherné počtení. Autor má dar slovy vytvářet ve vaší mysli dokonalé scény, charaktery, pohnutky, strachy, chvástání i upřímnost hlavních postav. Prostředí divokého západu v časech zlaté horečky na stránkách knihy ožívá a vy se ocitáte přímo v té špíně, krutosti, trapnosti, penězích a humoru. Knížka, kterou jsem si po dlouhé době doopravdy vychutnala. Velmi doporučuji.