Bratři Sesterové

Přiznám se, že mi barokně kudrlinková stylistika Patricka deWitta do kulis Divokého Západu příliš nesedla. V rámci toho, mezi jakou smetánkou se v příběhu pohybujeme - děvky, farmáři, zabijáci, trapeři, zlatokopové -, mluví postavy vesměs jazykem hodným divadelních prken Shakespearova Globu. Naopak prostředí je sympaticky špinavé, drsné a realistické, pročež mi jedno s druhým moc neštymovalo. Na druhou stranu, když na tuhle hru člověk přistoupí, čeká jej vskutku pestrá jízda krajinou zapadajícího slunce, plná pikareskních postav a pitoreskních situací. Morbidní atmosférou to hodně připomíná Mrtvého muže Jima Jarmusche, kdyby se v něm trochu víc mluvilo a byl v barvě. Naneštěstí díky umělecké stylizaci postrádá román významnější dějovou zápletku, která tak začíná a končí u jednoduché road movie o hledání smyslu života, vesmíru a vůbec, okořeněno notnou dávkou absurdního humoru. Autorský záměr jsem pochopil, ale nemohu říci, že ocenil. V tomhle ohledu jsem westernový tradicionalista.

Příjemný western, který má vynikající atmosféru i vtip, a dokonce i pár prvků vzrušujícího nadpřirozena. Kdokoliv má bratra a je bratrem musí také ocenit vztah sourozenecké dvojice, (který mi mimochodem nejvíce připomněl vztah dvou medvíků z animovaného veledíla Pojďte, pane, budeme si hrát). Bohužel ale knize k dokonalosti něco chybí... Chybí jí schopnost strhnout čtenáře, ukrást ho reálnému světu a ponořit ho hluboko do řeky příběhu. V knize je řada vtipných a neobyčejných nápadů, ale není tam něco, co dooopravdy chytí… Nějaké silně emočně vypjaté momenty, nějaké opravdu neskutečné dobrodružství, nějaký závan tajemna… Náznaků by bylo hodně, ale žádný nemá tu schopnost vyrážet písmenky dech, kterou jsem párkrát zažil díky několika velkým vypravěčům. Tady si vyprávění tak poklidně pluje, často pobaví, zaujme, ale nezasáhne. Uznávám, že to je pouze můj subjektivní názor založený na subjektivním pocitu a že si možná vymrzuju. Ale já to tak vidím. Nicméně mám-li autorovi jako literární červ radit, tak by měl u žánru i stylu zůstat, poněvadž tam se skrývá potenciál napsat něco bombastického, něco jako filmy Sergia Leoneho v knize, jen to chce lepší konstelaci hvězd nebo tak něco.