The Shape of Water

Fantasy žáner nie je moja šálka kávy a potvrdilo sa mi to aj pri čítaní tejto knihy. Možno by sa mi príbeh dvoch ústredných postáv, nemej upratovačky a neznámeho tvora, celkom pozdával ako zaujímavá rozprávka pre dospelých, nebyť pre mňa nezaživného spracovania celého príbehu. Nudné a zdĺhavé pasáže prevyšovali tie zaujímavejšie a ja som sa musela veľmi premáhať, aby som knihu dočítala. Hádam, že neskôr si pozriem aj ospevovaný film a možno si ním poupravím celkový dojem z knihy.

Očekávání jsem neměl velká, protože úspěch se mi zdál být poplatný tak akorát současnému trendu hyperkorektnosti. Z mé strany vyložený nesmysl, tenhle dojem. Hlavní devizou knihy je přízračná stylistika, pečlivě dávkovaná množstvím krátkých kapitol. Ty totiž nedávají příliš možností pro nějaké přecitlivělé či intelektuální sebehrátky a obzvláště úvodní kapitoly z Amazonie jsou doslova strhující díky takřka hororové atmosféře. Následuje zběžné představení hlavních aktérů a budování komplikovaných vztahů mezi nimi. Se zápletkou je to pak maličko horší, protože originalitou příběh moc neoplývá, i když se autorům nedá upřít cit pro efektní stupňování napětí. Středobodem všeho jsou ovšem postavy a jejich charaktery. Nejvíc přitom vyniká záporák Richard Strickland, kterému bych z fleku dal cenu za nejlepší románový výkon roku. Zbytečná mi přišla akorát milostná linka, bez níž bych se klidně obešel, včetně té krkolomné berličky v závěru, jež má dát neortodoxnímu vztahu oficiálně smysluplnost.