The Seven Deaths of Evelyn Hardcastle

Pane jo, tahle kniha byla velmi zajímavý a nevšední čtenářský zážitek. Něco takhle originálního jsem ještě nečetla. Popravdě - ten způsob, jakým ji kniha vyprávěná, mi přišel na tom všem to nejzajímavější - ještě víc než to samotné vyústění. To jsem fakt nečekala. Aby se hlavní hrdina probudil každý den v těle někoho jiného, to tady vidím poprvé. A musím teda obdivovat autora, že dokázal při psaní udržet pozornost, ve všech liniích se správně orientovat a sám se do toho nezamotat. To asi muselo dát dost práce. A ještě to napsat tak, aby to čtenáře neodradilo právě svojí spletitostí. To teda klobouk dolů. Přiznám se, že sama jsem byla místy trochu zmatená a musela jsem přemýšlet, v jakém dni a v jaké postavě se zrovna pohybujeme. A hlavně ten začátek mi připadal dost matoucí, jelikož čtenář je do všeho hozen hned od první stránky bez nějakého úvodního seznámení. Je to takovéto vhození do vody a "plav čtenáři, jak nejlépe dovedeš". Na začátku toho víme stejně málo jako hlavní hrdina, a vše se dozvídáme postupně s ním. To zmatení vlastně asi není dáno špatnou kvalitou knihy, je to nejspíš asi svým způsobem trochu záměr, ale to nemění nic na tom, že ten začátek se mi nečetl nejlépe. Ale jsem moc ráda, že jsem vytrvala, protože ta kniha - ten její způsob vyprávění, to za to skutečně stálo. A myslím, že při opakovaném čtení to bude ještě lepší a záživnější, neboť už budu vědět, do čeho půjdu. Budu si tak všechny ty zákruty a spletitosti užívat daleko lépe, protože se v nich už budu lépe orientovat. Za ten začátek ubírám jednu hvězdu. Ale celkové hodnocení 4 hvězd je velmi solidní a zasloužené. Knihu moc doporučuju.

Perfektní nápad ohledně vyšetřování vraždy, jejíhož pachatele musí hrdina odhalit v průběhu čtyřiadvaceti hodin, přičemž k ruce má možnost cestovat v tělech osmi různých aktérů dramatu a osmkrát se vrátit v čase na počátek inkriminovaného dne. V tomhle ohledu mě příběh naprosto pohltil, i když přiznávám, že mi až do samotného konce dělalo problém orientovat se v úhlech pohledu a časové posloupnosti. Stuart Turton ovšem dělá pro čtenáře maximum, aby mu pomohl zachovat si příčetnou mysl. S každou další postavou je to však složitější a složitější. Zároveň nepopírám, že těch takřka pět set stran bylo možná na zápletku příliš. Důležitost motivací jednotlivých protagonistů totiž postupně ztrácí na závažnosti, protože člověk má už tak co dělat s pochopením, proti komu hrdina vlastně stojí a proč s ním vůbec soupeří. Přesto se autorovi konstrukce zločinu povedla na výbornou a nebýt na můj vkus zbytečně pragmatického zdůvodnění celé té fantaskní anabáze, šel bych s hodnocením klidně o bod výše.