Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové

Viděl jsem tě umírat posedmé. Slibuju, že už tě víckrát nezavraždí… Už brzo ráno onoho nešťastného dne, v němž manželé Hardcastlovi pořádají na zanedbaném sídle Blackheath maškarní večírek, si hrdina připadá jaksi nesvůj. Když pomine strašlivý důvod, proč se slavnost koná, cítí, že není ve své kůži. Taky že není. Honí zrovna v lesoparku jakéhosi násilníka, avšak křičí ústy a napíná svaly někoho jiného, navíc ho tu i dost nepovědomě oslovují. A tenhle pocit mu potměšilý osud dopřeje rovnou osmkrát: nejprve v těle uťápnutého lékaře, pak bude muset protrpět úplně stejný den jako snaživý majordomus, poté se nedobrovolně vtělí do postav dětinského flamendra, otylého finančníka, zhýralého padoucha, stařičkého právníka, policejního konstábla – a nakonec situaci nahlédne očima nenápadného malíře restaurujícího zámecké podobizny. Metodou pokus-omyl při tom náš těžce zkoušený protagonista shromáždí potřebná vodítka, pozná motivace aktérů v popředí i v pozadí a především zkusí z paměti – utiskované protichůdnými náturami tolika dočasných hostitelů – vydolovat, jak se vlastně jmenuje, co je zač a kde se tu vzal. Jedině plně v obraze totiž může odhalit nejen důvod téhle zaseknuté smyčky, ale i mocnou osobu, která na Blackheathu tahá za nitky. A vyřešit vraždu dcery majitele panství, jež se tu večer co večer i pod vlivem jeho zásahů opakuje se stále přesnějšími detaily. Fascinující šaráda, vyznamenaná britskou cenou Costa za nejlepší literární prvotinu roku 2018, kombinuje klasickou ostrovní detektivku s poetikou fyzikálního paradoxu. Hrdina v ní stejně jako reportér ve filmové komedii Na Hromnice o den více uvázl v časové smyčce – jen ohavnosti se kolem něj vrší. I jemu však osudný den, který je nucen zažívat zas a znovu v tělech jednotlivých svědků vraždy, poskytne mnoho příležitostí promyslet, nakolik se vyplatí začít s pátráním u sebe. „Jako kdyby Agatha Christie uměla cestovat časem. A tak solidně promyšlená vražda v sídle britské šlechty nadále žije, všem skandinávským krvákům navzdory, a dokonce si na to předplatila osm životů. (…) Dokonale vypulírovaný debut!“ – The Times „Román mi úplně učaroval. Je naprosto svérázný a nedokážu ho pustit z hlavy.“ – Sophie Hannah, literární pokračovatelka v odkazu Hercula Poirota „Tímto Stuarta Turtona prohlašuji ztřeštěným mistrem Kloboučníkem britské detektivky. Napsal jedinečnou, chytrou knihu, z níž sálá tvůrčí elán. Nemohla jsem se odtrhnout!“ – Ali Landová „Oslnivá premiéra. Osvěžující a po čertech mazaná. Kéž bych to napsal já…“ – A. J. Finn „Jestli tohle někdo brzo nezfilmuje, ať sním svou čepici holmesovku.“ – Jake Kerridge, Sunday Express „Co k čertu děláte v mém pokoji?“ zvolám a ten výbuch mě samotného překvapí. Maska přestane s prohlídkou místnosti a znovu se zaměří na mě. „Čeká nás práce,“ odpoví. „Potřebuji, abyste vyřešil jistou záhadu.“ „Myslím, že jste si mě s někým spletl,“ odseknu rozhněvaně. „Jsem doktor.“ „Byl jste doktor,“ odpoví. „Potom majordomus, dnes jste flamendr, zítra budete bankéř. Žádný z nich není vaší skutečnou tváří ani osobností. Ty vám byly odňaty, jakmile jste vstoupil na Blackheath, a budou vám vráceny, teprve až odsud odejdete.“ Sáhne do kapsy, vytáhne z ní malé zrcátko a hodí ho na postel. „Podívejte se sám.“ Zrcátko se mi chvěje v ruce. Vidím v něm odraz mladíka s pozoruhodně modrýma očima, za nimiž se skrývá pramálo moudrosti. Tvář v zrcadle nepatří Sebastianu Bellovi ani popálenému majordomovi. – ukázka z textu