Tajná historie je nevšední příběh o kráse i ošklivosti, je to melodrama odehrávající se na akademické půdě. Hlavní postavy tu tvoří amorální uzavřený kroužek studentů, kde každý z nich je něčím pozoruhodný, ale většinou v negativním smyslu. Zvrácený experiment, který studenti provedou, má ničivý dopad na ně samotné a změní zbytek jejich životů. Při postupném uvědomování si, co vlastně provedli, jsem čekala detailně rozebrané téma viny a výčitek svědomí, ale tady převládl strach z prozrazení, který vede k dalšímu činu... Přestože od začátku známe pointu, závěr knihy je těžko odhadnutelný. Tento příběh má zajímavý atraktivní námět, skvěle vykreslenou atmosféru, je výpravný, propracovaný, po literární stránce je to skvost, ale bohužel často postrádá poutavost. Sráží ji nejen pomalé tempo a filozofující pasáže, ale i opakující se děj v podobě studentských radovánek. Zkrátit příběh o takových 70-100 stran, bylo by to výjimečné dílo na 100%. I tak ale doporučuji a hodnotím vysoko.

Veliká spokojenost. Velmi dobře vyprávěný příběh, který se dobře a rychle čte. Spousta referencí na jiná literární díla. Kniha je svým způsobem o zločinu a trestu, ale mnohem více je o manipulaci a vlivu prostředí a osobnosti na okolí. Zajímavé je, že to někdo chápe jako adoraci zlaté mládeže, drog, sexu a kultu osobnosti. Já jsem to chápal přesně obráceně, celá kniha je silnou kritikou toho všeho a s zajímavým postřehem, že je velmi snadné tomu všemu podlehnout a těžké udělat něco proti. Kniha nedává odpovědi "co bychom měli dělat" ale ukazuje "co bychom neměli dělat" a jak je snadné vytvářet sekty. Nutí se nás ptát: Jak bych se zachoval já?" Co by pro mne bylo to poslední, abych řekl dost? Chtěl bych být součástí (komunity, přátelství, lásky) -nastoupit do vlaku? Uměl bych vystoupit? Je to v plné rychlosti vůbec možné?