The Merchant of Venice

"Hrát se slovy si umí každý hlupák!", říká Lorenzo v pátém obraze třetího jednání. Jen málokdo si přitom umí hrát se slovy tak jako Shakespeare. A jen málokterou jeho hru mám tak ráda jako právě Kupce benátského. Kromě všeho, co chválí v poznámce překladatele Martin Hilský, se mi na hře líbí její feministická rovina. Protože nakonec je to Porcie, kdo všechny přechytračí, porazí Shylocka a zachrání Antonia.

Pomsta, nevraživost, láska, přetvařování, ano, ano, to jest chvályhodný a jímavý příběh, ale ten šašek Lancelot! Lorenzo: Tak už konečně prostírej. Nos na stůl! Lancelot: To bych si nikdy netroufl prostírat nos na váš stůl, přece vím, co se smí a co ne. I bez Lancelota je však -Kupec benátský- úžasné dílo. Děj se vyvíjel jako noty v písni. Jakož nezklamaly ony dvě chytré ženy v právním jednání mezi Židem a benátským kupcem, zdaleka nezklamal ani Shakespeare, ba nás jako v mnohých svých jiných dílech naprosto ohromil.