Nelíbilo: po počátečním kratičkém prologu, kdy na scénu, kde se vzal, tou se vzal, dorazil otec Grigorij, tedy Rasputin, v roce 1907, se pak děj rozkouskoval na neustálé přeskoky mezi roky 1913/1917, 1914/1917, 1915/1917, 1916/1918, v jednotlivých částech. Zbytečné, mohlo to být plynulé vyprávění, podstatně čtivější.
Ale autorka asi od počátku chtěla navodit atmosféru hrůzy a teroru při internaci...
Nelíbilo: po počátečním kratičkém prologu, kdy na scénu, kde se vzal, tou se vzal, dorazil otec Grigorij, tedy Rasputin, v roce 1907, se pak děj rozkouskoval na...
Nelíbilo: po počátečním kratičkém prologu, kdy na scénu, kde se vzal, tou se vzal, dorazil otec Grigorij, tedy Rasputin, v roce 1907, se pak děj rozkouskoval na neustálé přeskoky mezi roky 1913/1917, 1914/1917, 1915/1917, 1916/1918, v jednotlivých částech. Zbytečné, mohlo to být plynulé vyprávění, podstatně čtivější.
Ale autorka asi od počátku chtěla navodit atmosféru hrůzy a teroru při internaci carské rodiny po abdikaci cara a nástupu Prozatímní vlády - jakoby to čtenář nevěděl, kam jejich příběh dospěje. Stejně se nedá příliš spoléhat na historickou pravdu v románu, protože autorka zdůrazňuje, že se je to fikce, skrz naskrz fikce, s využitím skutečných postav (konečná tečka, po mnoha desetiletích, byla tedy opravdu neuvěřitelná).
Babička Marie Fjodorovna mladé Olze říká: "Až ty a tvoje sestry dospějete, vdáte se do jiných panovnických rodin. Úkolem velkokněžny je vytvořit si život v cizí zemi a rodit děti pro ni, stejně jako to udělala tvoje matka a já."
"Mít odvahu neznamená, že nemáš strach, ale že se důstojně vyrovnáš s tím, co pro tebe život uchystal."
Překladatel a korektor se také nevyznamenali: namátkou _kubánští kozáci_! Kdepak by se asi tak vzali na Kubě, že, na Kubáni ovšem ano, odtud tedy kubáňští...
Číst více
Číst více