Poslední velkokněžna

Poslední velkokněžna je historický román o nejstarší dceři ruského cara Mikuláše II., velkokněžně Olze Nikolajevně, která žila pouhých dvacet tři let. Román sleduje její životní osud ve dvou časových linkách, a to v době pár let před převratem a uvězněním, a pak je to v čase čekání na naději a následně na smrt. Zpracování knihy se mi líbilo, znovu jsem se setkala např. s Grigorijem Rasputinem, tajemným léčitelem následníka trůnu Alexeje, jehož vliv na carskou rodinu byl nesmírný... Poznala jsem první lásky Olgy Nikolajevny i její statečnost a loajalitu k rodině. Hezké čtení to bylo !

Nelíbilo: po počátečním kratičkém prologu, kdy na scénu, kde se vzal, tou se vzal, dorazil otec Grigorij, tedy Rasputin, v roce 1907, se pak děj rozkouskoval na neustálé přeskoky mezi roky 1913/1917, 1914/1917, 1915/1917, 1916/1918, v jednotlivých částech. Zbytečné, mohlo to být plynulé vyprávění, podstatně čtivější. Ale autorka asi od počátku chtěla navodit atmosféru hrůzy a teroru při internaci carské rodiny po abdikaci cara a nástupu Prozatímní vlády - jakoby to čtenář nevěděl, kam jejich příběh dospěje. Stejně se nedá příliš spoléhat na historickou pravdu v románu, protože autorka zdůrazňuje, že se je to fikce, skrz naskrz fikce, s využitím skutečných postav (konečná tečka, po mnoha desetiletích, byla tedy opravdu neuvěřitelná). Babička Marie Fjodorovna mladé Olze říká: "Až ty a tvoje sestry dospějete, vdáte se do jiných panovnických rodin. Úkolem velkokněžny je vytvořit si život v cizí zemi a rodit děti pro ni, stejně jako to udělala tvoje matka a já." "Mít odvahu neznamená, že nemáš strach, ale že se důstojně vyrovnáš s tím, co pro tebe život uchystal." Překladatel a korektor se také nevyznamenali: namátkou _kubánští kozáci_! Kdepak by se asi tak vzali na Kubě, že, na Kubáni ovšem ano, odtud tedy kubáňští...